Měli na víc. Stála před nimi velká kariéra, tíha očekávání, bohatá budoucnost a potlesk fanynek. Místo toho je však dohnal démon jménem alkohol. Tohle je šest slavných českých hráčů, které prostě brzdil a nebo brzdí chlast.

Martin Fenin

Psal se rok 2007 a Česko bylo na nohou. Mladí fotbalisté do 20 let právě svírali Argentince ve finále mistrovství světa, a byť jim nakonec Feninův gól proti Aguerovi a spol. nestačil, svět jim a hlavně jejich malému zlatému útočníkovi ležel u nohou. Známý teplický flamendr Fenin si toho byl vědom a užíval si nadmíru svodů lokální slávy a vyčkával bohaté zahraniční angažmá. Byť o něj tehdy moc, moc stál Arsene Wenger, vybral si německý Frankfurt, kde se uvedl parádním hattrickem na hřišti Herty Berlín. Půlrok v Německu se mu poměrně povedl, a tak se dostal i do kádru na Euro 2008. Zde všechno pozitivní končí.

Fenin sice podepsal lukrativní smlouvu s Pepsi, ale to byl asi jeho jediný úspěch, kterého poté dosáhl. V Německu se připomněl tak maximálně podpálením vlastního bytu (mimochodem se toho účastnil i dřívější sparťan Markus Steinhöfer), vypadl z okna a byl z Německa vyhnán nejprve do Chotěbuze a poté do pražské Slavie. Pomoc mu sice nabízel tehdejší ředitel klubu František Hrdlička, který údajně jako jediný dokázal tohoto divokého playboye srovnat, ale Fenin ho odmítl. Ve Slavii však jeho problémy neustaly. Měl nadváhu, hrál mizerně, a tak se nakonec skutečně vrátil do Teplic. V klubu však odehrál pouze 7 zápasů a úsměvných 195 minut s bilancí jednoho gólu. Český Balotelli je nyní bez angažmá a na velký comeback to rozhodně nevypadá.

David Limberský

Kapitán, symbol plzeňského vzestupu, jistota na levé straně obrany národního týmu. To všechno byl a je David Limberský. Limba, jak zní hráčova přezdívka, patří již několik let mezi nejlepší hráče tuzemské ligy, ale taky mezi její nejkontroverznější postavy. Přihrává penalty, řve na všechny okolo, provokuje soupeřovy fanoušky a taky si čas od času rád přihne. Což o to, nebyl by prvním ani posledním hráčem, který tuto kratochvíli praktikuje, ale nikdo asi nezašel tak daleko.

Na přelomu konce prázdnin a září loňského roku se sťatý plzeňský patriot rozhodl řídit a nebyl to dobrý nápad. Spolu se svým spoluhráčem Vaňkem naboural v centru Prahy svůj drahý vůz, rozhodl se utéci policistům, ale nakonec jim neutekl. Posléze si ještě teatrálně zaprovokoval v následujícím zápase a málem ho to stálo místo v repre. Nutno však dodat, že od té doby seká latinu. Nebo na něj alespoň zatím nepraskl žádný další průšvih.

Milan Pacanda

Co by za podobný „alko-happy end“ dal například brněnský barový uragán a možná největší talent zdejší líhně Milan Pacanda. Mrštný a technicky zdatný útočník v tehdejší Gambrinus lize drtil jednu obranu za druhou, stejně tak efektivně si však vedl i v místních nalévárnách a jeho tahy se spoluhráči se staly již evergreenem. Dokonce takovým, že Pacandova pověst odradila kdysi stamilionové nabídky.

Proto byli Brněnští rádi, když se věčného flamendra zbavili za 25 milionů do Sparty. Zde Pacandu krátkodobě nakopl motivátor všeho druhu Franz Straka. Později se však Pacanda vytratil a podlehl svodům velkoměsta. Problémům se nevyhnul ani v Rakousku či Kazachstánu a jeho osobní život srážely dluhy. Pacanda spadl na dno a doslova naházel všechny vydělané peníze do alkoholu i automatů. Nyní je rád za angažmá v pralesní lize a manuální práci.

Jan Šimák

Talentu měl jako Rosický, ale nakonec je rád za angažmá v druholigových Českých Budějovicích. Šimák se zhruba před dvanácti lety stal senzací Německa. Nejprve zazářil v dresu Hannoveru a poté i v té době pořádně našlápnutého Bayeru Leverkusen. O Šimáka se v té době zajímaly největší světové kluby, ale místo aby se probojoval na památné Euro v Portugalsku, tak bojoval sám se sebou. Démon alkohol děsivě pošramotil nejen jeho kariéru, ale i pověst, a tak byl eskortován do Sparty. I v ní se ale krom geniálního fotbalového myšlení ukazoval jako neřízená střela, a tak ho trenér Hřebík poslal tajně do léčebny. Nutno dodat, že mu tím sice nejspíše zničil kariéru vrcholového sportovce, na druhou stranu mu tím možná zachránil život!

K alkoholu se však přidaly i automaty a bylo po talentu. Šimákovi se sice krátkodobě ještě podařilo nakopnout kariéru v bundesligovém VfB Stuttgart, ale nyní se protlouká pouze po druholigových stadionech. Měl rozhodně na víc.

Tomáš Skuhravý

Psal se rok 1990 a čerstvě svobodná Československá republika vzývala mladého, leč obrovitého hrdinu, který jí na mistrovství světa v Itálii prostřílel svými góly cestu až do čtvrtfinále, kde jsme prohráli po vymyšlené penaltě s pozdějšími vítězi z Německa. Tomáš Skuhravý, zvaný příznačně „Bomber“, byl všude. Kluci si jeho fotky lepili v pokojíčku, holky si při představě noci s ním představovaly nepředstavitelné a elitní světové kluby se předháněly v tom, kdo ho uloví dřív. Vyhrál italský Janov, kde řádil nejen na hřišti, ale hlavně na diskotékách.

A právě nalejvačky se staly jeho kariéře osudnými. Skuhravý se nikdy nechtěl vzdát kariéry bohéma. Lil, co se dalo, a to mu později spolu s několikanásobným zraněním ukončilo tak skvěle rozjetou kariéru. V roce 2000 havaroval na pražském Smíchově „Bomber“ Skuhravý, někdejší sniper Sparty, Janova či Sportingu Lisabon, který se se svým vozem čelně srazil s protijedoucím vozidlem. Jak jinak kvůli alkoholu. O několik let později zase dostal u soudu podmínku za fingovanou krádež auta. Nyní špatně chodí a o jeho nestřídmém životě se šušká i po padesátce.

Roman Kukleta

A nakonec je tu ten úplně nejodstrašující příběh pro mladé fotbalisty běhající místo po trávníku raději po diskotékách. Další skvělý útočník z brněnské líhně, který však svůj život nevybalancoval. Kukleta byl technický a gólový hráč, který se proslavil mimo jiné sebevědomou hláškou „Nevymýšléte tam, déte mně to a běžte se na půlku objímat“. Byl to velký talent, který se ze Sparty prokopal až k exkluzivnímu angažmá v Betisu Sevilla.

Po neshodách s tamějším trenérem se ale vrátil do Čech a tam začal jeho fotbalový i životní úpadek. Vrátil se do Brna a začal opakovaně vymetat bary a sypat nemalé částky do automatů. V čemž pokračoval i po konci jinak velice úspěšné kariéry. V roce 2011 však nečekaně nadešel jeho čas. Bylo mu 47 let a zemřel na selhání jater.