Čtyřiasedmdesát snímků, které vznikaly od roku 1968 až po současnost. Poprvé jsou také představovány pouze barevné fotografie, Robert je spíše známý svojí černo-bílou tvorbou, a proto je to tak unikátní zážitek.

Při zahájení výstavy se také pokřtila jeho stejnojmenná kniha „Memories“, kterou mu pokřtila stále krásná Iva Janžurová a blízcí přátelé. Iva Janžurová byla na konci vyprávění o jejich přátelství dojata. „Robert má ve svých dílech neskutečnou dávku citu. To dnes už není tak běžně k vidění. Je mi ctí tady být jako jedna z kmoter této krásné knihy,“ dodala.

Já osobně Roberta Vana znám od svých patnácti let. V ten den jsem přišla do Czechoslovak models se ukázat samotné Miladě Karasové. Byla jsem nervózní, o to víc když ve stejném výtahu v budově naskočila Pavlína Němcová… Ta Pavlína!!! Byla jsem z toho hotová a třásla se. Pak mě Milada Karasová coby novou posilu představila Robertovi. To on mi tenkrát při mé cestě do Milána dodal odvahu a sílu v šestnácti vše zvládnout v nekompromisním módním průmyslu.

Dnes jsme se tomu už jen smáli a podotkla jsem, že mě Robert nestačil vyfotografovat, a to musíme změnit… Potom jsem se ho ještě v rámci jeho výstavy zeptala, zda je nějaká osobnost, klidně i z minulosti, kterou chtěl vždy vyfotografovat.

„Co takovou Marlen Dietrich?“ povídám mu. „Ne, nikdy jsem takový sen neměl… I když počkej, Beatles v černo-bílé, to by byl můj sen,“ pravil Robert. Pak mě zajímalo, zda by si nechtěl zkusit třeba filmovou tvorbu ve svém uměleckém pojetí. „Ne, k filmu jsem nikdy žádné ambice neměl, ale je pravda, že zanedlouho se bude točit o mě dokument. To myslím jako malý film bohatě stačí,“ řekl s úsměvem.

Moc Robertovi fandíma doufám, že jeho kniha bude sklízet velký úspěch!

Vaše Ornella (23)