Řekla bych o sobě, že jsem celkem pozitivní člověk. Občas trošku cholerická, ale na druhou stranu mě jen tak něco nevytočí. Ovšem kromě minulého týdne.

To si takhle v pátek hezky vstanu s dobrou náladou jako každé ráno, těším se na víkend, odtáhnu rolety v ložnici a vidím blikat nehodovou asistenční službu. Kousek opodál auto s totálně rozbitým předkem, jehož SPZ obsahovala písmeno „A“ – tudíž „Pražák“ v Brně.

Říkám si: „Jojo, chytráci z velkoměsta, a přednost zprava je v autoškole asi neučili.“

Přejdu z ložnice do obýváku, abych viděla zbytek nehody, odtahuju roletu a málem omdlím. Začínám rudnout, nadávat, sprostýma slovama samozřejmě nešetřím. Moje malá britka se krčí na gauči, chudák, myslíc si, co neudělala.

No abych to zkrátila. Mistr z Prahy nedal přednost zprava a napálil to do auta, které odtamtud zrovna vyjíždělo. Chudák pán ve zmatku a stresu strhl volant a svým autem to napálil do klidně stojícího auta, které bylo čí?? No moje!!

Takže policajti, servisy, pojišťovny a další instituce, kam strašně rádi všichni chodíme – to mě teď čeká. Nic lepšího jsem si nemohla přát.

A co z toho plyne? O výjevech Pražáků k Brnu se vyjadřovat nebudu, přijde mi to stupidní. Ale – jezděte opatrně, kor ve městě, které až tak dobře neznáte, a dávejte na sebe všichni pozor!! Jo a kdyby chtěl někdo mít přiblblé připomínky k tomu, jak parkuju – ušetřete toho sebe i mě. Stát se tam může.

Sbohem a šáteček, letím na pojišťovnu.

Vaše, pro tentokrát vytočená, Nela