Zdravím z Brna…

Shoda náhod. Asi tomu tak osud chtěl.

Opravdu to vypadá, že jsme se s Agátou potkaly někde na večírku a daly jsme si do držky. Ona má zlomenou nohu a já „moncla“ na rtu a ulomený zub

To ani není možný! Agáta prý v osud nevěří, ale já teda ano. Protože tohle si jinak neumím vysvětlit.

Nicméně bych ráda řekla, že jsme se nikde nepotkaly, tudíž jsme si nemohly ani vytrhat vlasy, zlomit nohy nebo vymlátit zuby. Navíc si myslím, že jsme dospělé a tohle by bylo pod naši úroveň.

Nebo tedy alespoň pod mou. Dělat si někde ostudu a bít se jako puberťačky, proč?

Příčinou stavu mého zubu je moje blbost, protože jsem jeho opravu oddalovala a oddalovala, až to zašlo tak daleko, že mi kus upadl. Až to mě donutilo zvednout telefon a objednat se k zubaři, kterého se bojím jako čert kříže.

No co, no, dobře mi tak. Chybami se člověk učí. Agátě přeju brzké uzdravení a já jdu trpět k zubaři.

Mějte se,

vaše zombie Nela