Třiasedmdesátiletý Arthur Boyet, obyvatel britského satelitního městečka Bodmin Moor, má nezvyklé gurmánské zvyklosti. Mezi jeho nejoblíbenější jídlo patří totiž zdechliny zvířat, která zahynula pod koly aut. Řídí se tak doslova heslem, že lepší jezevec na talíři než holub na střeše a že žádné maso není tak špatné, aby se nedalo sníst.

Součástí Arthurova jídelníčku jsou tak často fretky, kočky, psi, hraboši, ale třeba také jezevci. Když prý maso smrdí, stačí jej na 4 dny ponořit pod tekoucí vodu a pižmový zápach zdechlé fretky je ten tam. Nezvyklé gastronomii se začal postarší Brit věnovat v roce 1976, kdy začal žít sám se svojí kočkou. Odpadly mu tak starosti s obstaráváním potravy pro rodinu a začal si domů nosit přejetá zvířata, která se postupem času naučil upravovat tak, že si na nich dnes dokonce pochutná. Aby zužitkoval zvířata kompletně, tak ta zachovalejší stáhne z kůže a vycpe je.

Arthur s oblibou vypráví také historku o tom, jak jednou jedl rozmašírovaného jezevce, který si na silnici poležel několik dní. Když prý do masa řízl, bylo nechutně zelené a páchlo na sto honů. Přesto se nevzdal, uvařil jej a následně si náramně pochutnal.

Není divu, že Arthurova kuchyň smrdí hůř než oblastní kafilérka a že ve svém mrazáku spíše než jahody skladuje takové skvosty, jako je sova pálená, chameleon či koňský penis. Lidé prý ani netuší, o kolik chutí se připravují, když jedí jen běžné druhy masa. Na otázku, zda by snědl svou kočku, odpověděl, že nejspíš ne. Tu by z piety asi spíš zakopal na zahradě. I když kdo ví, kdy na ni dostane chuť.