Bezplatné čištění monitoru

Podle jedné starší, ovšem stále hojně citované studie obsahuje klávesnice průměrného počítače v kanceláři víc baktérií než záchodové prkénko. Občas na své klávesnici obědvám, což a) její čistotě nepřidá a b) upřímně řečeno nepomáhá ani příjemnému pocitu z konzumace jídla. Jak je na tom monitor, s vědeckou jistotou tvrdit nemůžu. Ale každopádně vypadá pěkně upatlaně. Máte-li stejný problém, je k včištění monitoru určena jedna elegantní bezplatná služba. Po otevření stránky zmáčkněte pro větší efekt klávesu F11. Jen doufejte, že zrovna na ní nesedí nějaký streptokok.

Dvaadvacet sedmin

Na kolik desetinných míst umíte Ludolfovo číslo? Já od sedmé třídy na deset, protože na tolik ho uměla i moje kalkulačka Casio. Stránka se snadno zapamatovatelným názvem 3,14159265358(...)592.com "umí" Pí na milión desetinných míst. Jednou se vám to určitě bude hodit.

Re: Švýcarské vlaky

No dobře, trochu jsem se unáhlil, googlovská mapa se švýcarskými vláčky možná neaspiruje na nejlepší aplikaci roku, každopádně však nabízí pěkné svezení. Respektuji ovšem připomínky těch, kteří tvrdí, že podobně lze sledovat i vlaky v Česku.

Mapa je sice odpuzující a nevzhledná, pohyb vlaků je však na rozdíl od švýcarské aplikace již znázorněn v reálném čase (na základě dat poskytnutých Českými drahy, které zase vycházejí z dat generovaných čidly na trati). Vlaky jedoucí na čas představuje zelený trojúhelníček, vlaky s mírným zpožděním žlutý (do 15 minut) nebo oranžový (do 30 minut) trojúhleníček a vlaky s velkou sekyrou zcela zčervenají. Asi hanbou.

Od Tomáše Belly ze slovenského deníku Sme mně přišlo upozornění, že obdobný web mají také na Slovensku. Tam je to pikantní navíc v tom, že stránka má českého provozovatele, který si data "půjčuje" (to je eufemuismus) z webu ZSR, což je majitel železničních drah, a od něj si zase data "půjčuje" (opět eufemismus) společnost ZSSK, která na drahách provozuje dopravu. V přírodě se tomu říká symbióza.

A konečně od čtenáře ve Finsku mně přišlo avízo na aplikaci znázorňující polohu vlaků a autobusů městské hromadné dopravy v Helsinkách. Ta má jak hezkou mapu, tak ukazuje aktuální skutečnou polohu vozů. Klaním se v hluboké úctě před severskými inženýry. Na druhé straně se nedivím, že něco tak hezkého vzniklo právě zde: pokud se nechtějí upít k smrti, tak co mají celé ty dlouhé noci dělat?

Jako (švýcarské) hodinky

Bude to možná nejlepší webová aplikace, kterou v roce 2008 uvidíte. Což píšu s vědomím, že je teprve konec ledna a nikdo z nás nemá nejmenší tušení, čím nás tvůrci internetových stránek v následujících jedenácti měsících překvapí. Ale budou mít velmi těžké trumfnout interaktivní mapu švýcarských vlaků.

Na adrese swisstrains.ch je v testovacím provozu aplikace, která umožňuje sledovat na mapě všechny vlaky švýcarských drah SBB. Lze nastavit libovolné zvětšení a vybrat si kteroukoliv lokalitu. Poloha vlaků neodpovídá realitě, ale jízdnímu řádu – jak ovšem píší autoři, švýcarské vlaky jezdí skoro vždy přesně na čas, takže je to vlastně jedno. V dohledné době by systém měl být každopádně zdokonalen tak, aby poloha vlaků opravdu odpovídala realitě. Už od února budou zohledňována zpoždění podle oficiálních informací společnosti SBB.

S tou zmíněná aplikace nemá nic společného, nic to však nemění na tom, že je nepochybně užitečným a také zábavným dílem. Vyhledávat můžete buď podle čísla vlaku, nebo kterékoliv stanice na trati. A to nejlepší nakonec: když na červenou tečku představují vlak kliknete, otevře se vám okno se seznam stanic a podrobným jízdním řádem. A také tlačítkem „Follow“. Když kliknete na něj, změní se fádní mapa v satelitní snímek a vy budete vlak provázet nádhernou švýcarskou krajinou.

Je to dobrý tip na relaxaci: taková tři hodiny trvající jízda z německy uměřeného (a bankami zaplněného) Curychu na severu až do rozmařilého lázeňského Lugana na jihu je pozoruhodný zážitek. Budete si připadat, jako byste tu cestu absolvovali doopravdy. Nezapomeňte si předtím v obchodě koupit nějakou švýcarskou čokoládu.

Mrňavý kalendář

Většina lidí má už kalendář dávno koupený a v papírnictvích se ty na letošní rok prodávají po pětikoruně, ale přece jen: pokud někdo shání superminimalistický kalendářík umožňující rychlou orientaci ve dnech a datech, zde je. Jak se v něm vyznat? Podívejme se na první řádku. Ta říká, že leden, duben a červenec (tedy 1., 4, a 7. měsíc, viz první sloupec) začínají v úterý (drhý sloupec) a že první neděle v měsíci padá na šestého (poslední sloupec). Podobně z druhého řádku je zřejmé, že únor a srpen (2. a 8. měsíc) začínají v pátek a že první neděle v těchto měsících je třetího. Atakdále. Takže: chceme například zjistit, který den bude 17. června. Červen je šestý měsíc a podle pátého řádku začíná v neděli. Znamená to, že v neděli bude také 15. (jedna plus čtrnáctú, takže 17. června je úterý! Snadné a elegantní.

Pětiletí útočí

Nic proti malým dětem, ale kdo jel někdy v tramvaji naplněné třemi třídami mířícími na koncert nebo kdo jedl ve v zájezdním hostinci se školou v přírodě na obědě, mi jistě dá za pravdu, že jsou to nepříjemní nevymáchaní hajzlíci. Zvlášť když jsou v houfu nebo ve smečce. Delikátní a jistě velmi politicky nekorektní otázka zní: Kolika pětiletým útočícícím dětem byste se dkázali ubránit? Možná vám to připomene nějaký béčkový horor, možná se budete zdráhat aboslovat jednoduchý test z morálních důvodů. Ale minimálně ze zvědavosti byste to měli zkusit. Mé skore je jednadvacet. To je celá jedna třída. Trochu mě to uklidnilo.

21

Paní domácí se zlobí

Rok 2007 byl na webu ve znamení videa, jedním z nejsledovanějších byl krátký film s názvem "Paní domácí". Jeho obsahem je krátká scéna o nájemníkovi, po kterém žádá zaplacení nájemného majitelka domu. Vyhýbavým chování hlavního hrdiny je rozčílená, a tak se nevyhne nějaké té vulgárnější nadávce. "Koukej zaplatit!" "Dám ti půlku, ano?" "Koukej zaplatit hned ... hajzle!" "Nemluv takhle se mnou!" Atakdále. Co je na tom tak vtipného? Roli paní domácí hraje mistrovsky dvouletá blonďatá dívka, která zcela jistě nemá ponětí o tom, co žvatlá (její repliky jsou pro jistotu doplněny titulky), o to srandovnější to však je. Zajímavé na 2:15 minut dlouhém klipu je i to, že si v něm roli zahrál "áčkový" hollywoodský herec Will Ferrell. Prolomil tak tabu, že internetové video je pouze pro více či méně talentované outsidera, nikoliv však pro zavedené profesionály. Ferrellův klip vidělo už přes padesát miliónů lidí a například časopis Time ho v prosincových žebříčcích zařadil na druhé místo desítky nejlepších videí.

Co to kreslíte ... ach tak

Někdo si sprosťárny čárá na lavici na základce, jinému to vydrží celý život. Důležité je, aby vás tahle neřest neuváděla do rozpaků a nepůsobila vámn společenské problémy. Brazilský kreslíř Mauricio Ricardo to zvládl dokonale. To, co ze začátku vypadá jako pánské či dámské přirození, případně vystrčený zadek, se po pár mistrných tazích tužkou změní v roztomilou kresbu. Ze sprosťárny je tak najednou vrabčák krmící mláďata nebo nevinně se tvářící pán pijící malý šálek kávy. Mistrovské!

Tetování pro slepce, jeden z "nápadů roku"

Nedělní magazín deníku New York Times věnoval už sedmý rok za sebou jedno prosincové číslo "nápadům roku". Jak se píše v úvodu, reportéři a redaktoři hledají "zajímavé, inspirující, překvapivé nebo dokonce ilegální myšlenky", které se mohou, ale taky nemusí ukázat jako významné a důležité.

Stejně jako každý rok se vedle seriózních trendů a konceptů objevuje řada nápadů vyloženě kuriózních a bláznivých, jako například biorakev (vyrobená z recyklovaného papíru a stoprocentně biologicky rozložitelná) či beton absorbující smog. Je mezi nimi i nápad čtyřiadvacetileté studentky Kláry Jirkové, která v létě přišla s "tetování pro slepce". Spočívá v implantování drobných kousků chirurgické oceli, z kterých se na kůži vytvoří trojrozměrný obrazec. Tímto způsobem lze vytvořit nápis v Braillově písmu, který pak slepci mohou hmatem přečíst.

Jirková tetování vymyslela v rámci studentského projektu na Berlínské univerzitě, podle New York Timers však není jasné, jestli ho už realizovala v praxi. Sama žádné tetování nemá, ale zájem prý projevilo několik jejích přátel. Nápad prý v každém případě zaznamenal ohlas v blogosféře. Český tisk to nezaznamenal, což je škoda. Třeba se teď mladá studentka a její tetování vrátí do našich médií "buzarem" zásluhou New York Times.

Kolik vám je? A co jste dokázali?

Říkáte si, že ještě máte spousty času dokázat to, co jste si kdysi naplánovali? Třeba napsat strhující román, natočit oskarový film nebo vybudovat světovou firmu? Nikdo neříká, že to nedokážate. Záleží na tom, jak moc to chcete udělat ... a pak taky kolik je vám let. Nechci nikomu kazit náladu, a tak to nechám na webu, který každého uvede do patřičných souvislostí.

Jak? Naťukáte svůj věk a dozvíte se, co ve vašem věku dokázali jiní. Například jsem vůbec netušil, že v devětatřiceti letech napsal skladatel John Cage svou nejslavnější skladbu. Jmenuje se 4 minuty a 33 sekund a je určena libovolnému nástroji, případně orchestru tvořenému libovolným počtem a libovolnou kombinací nástrojů. Notový záznam této skladby neobsahuje ani jednu notu a obnáší jedinou instrukci, totiž "nehrát". Obsahem skladby je ticho. Podle některých muzikologů patří tato skladba k nejdůležitějším hudebním dílům dvacátého století.

Prokristapána, zrovna tohle jsem mohl složit taky.

Jak je?

Jak se cítíte? Máte se dobře? Ne, to nejsou zdvořilostní otázky, ale vážně míněný průzkum. Promyslete si, jak byste "oznámkovili" své současné pocity, od mínus deseti do plus deseti, a "nula" je jakýsi váš dlouhodobý průměr. A až si to rozmyslíte, vyplňte svůj "index štěstí" na webové stránce nazvané Worldfeel.org. Na oplátku se dozvíte, jak se zrovna teď svět cítí. Když jsem tuhle stránku poprvé navštívil já, byla světová nálada pod nulou, o pár dní později se vyšplhala aspoň na 1,3. Nic moc, ale aspoň nemrzne. Ne snad, že by to bylo nějak objektivní měření, vždyť každý má svou "nulu" někde jinde, ale jako jakýsi globální průzkum momentálních subjektivních pocitů to není zlé.

It´s the final countdown ...

Blíží se ve vašem životě nějaké důležité datum? Třeba kulaté narozeniny, štědrovečerní nadílka, den výplaty či den placení činže? Nemůžete se toho dne dočkat, nebo se naopak budíte hrůzou, jak se blíží? Ať tak či onak, můžete si na webovou stránku dát jednoduché odpočítávadlo. "Vyrobit" si ho lze jednoduše na webu. Teď ještě vymyslet nějaký opravdu důležitý mezník. Třeba kolik dní zbývá do příštího MDŽ?

Jak změnit formát fotografie?

Potřebujete změnit formát digitální fotografie, aby se vám například dobře vešla na webovou stránku? To je problém: pokud nechcete dostat legračně zdeformovaný výsledek, musíte zachovat minimálně poměry stran. Anebo je tu druhá možnost: totiž změnit formát fotografie "inteligentně". Lépe řečeno s ohledem na tvary vyfotografovaných objektů a jejich proporce. Umí to řada specializovaných programů, například Photoshop. Tahle metoda se používá i v případě, když například vyfotografujete dva lidi vzdálené příliš daleko od sebe a v rámci kompozice je potřebujete "přistrčit" k sobě.

V novinářské fotografii je podobná manipulace zapovězená (v učebnicích se uvádí jako odstrašující příklad obálka časopisu National Geographic, na které je fotografie s dvěma "přisunutými" pyramidami), pro fotky do rodinného alba či na webovou stránku to může být velmi užiečná věc. Teď můžete "inteligentně" změnit rozměry svých fotografií také online: díky službě rsizr.com. Má jednoduché ovládání a přináší vynikající výsledky.

Příklad:

1) Původní snímek (Kanál Dunaje ve Vídni)

2) Zúžený snímek (počítačový program ubral plochu "v řece", kde to je opticky nejméně vidět, a zachoval tvary i proporce budov na obou březích)

3) "Panoramatický snímek", z úzkého kanálu je řeka velikost skkutečného Dunaje, proprce budov i v tomto případě zůstaly zachovány

Živé stránky v mrtvém jazyce

Latina bývala jazykem vzdělanců, lidé obávající se úpadku vzdělanosti - a vinící z něj mimo jiné bezmyšlenkovité využívání počítačí a Internetu - by proto mohli vzít na milost Wikipedii. Lépe řečeno Vicipaedii, což je její součást psaná v klasické latině. O tomto pozoruhodném projektu informoval deník Wall Street Journal.

Vicipaedia Latina obsahuje dnes zhruba 15 tisíc článků a jejich počet dál roste. Ve srovnání se dvěma milióny článků v angličtině je to zanedbatelné množství, ale když uvážíme, že jde o "mrtvý jazyk", tak to na těchto stránkách docela slušně "žije". Zvolená témata navíc vůbec nejsou "mrtvá". Aspoň ne většina z nich. A tak se zde píše jak o básníku Horatiovi, tak o Paris Hiltonové a jejích výstřelcích.

Jak ovšem uvádí Wall Street Journal, autoři mají někdy problém s moderními termíny. A tak slavné pornografické video Paris Hiltonové, které se před lety stalo internetovým hitem, se v latinském encyklopedickém hesle opisuje jako "pellicula in interrete vulgate de coitu Paridis", neboli "velmi rozšířený internetový film o Parisině sexu".

Na Vicipaedii se píše o osobnostech jako Bartholomaeus Simpson, Britannia Spears či Catullus. A také o moderních předmětech, jako je "computatrulum mobile" (notebook) či "telephona mobilia" (mobil, samozřejmě). Autory většiny textů jsou studenti. Deník Wall Street Journal oslovil profesory latiny, a ti byli latinskou encyklopedií nadšeni. Našli v heslech sice spousty chyb, celkově však tvrdí, že texty jsou velmi kvalitní. Internet je tak pro latinu doslova "živou vodou".

Paragony, šim-pac-man a "pulchritudinous"

• Někteří blogeři už nevědí roupama co dělat. Například tenhle píše krátké literární útvary na kopie potvrzenek o zaplacení bankovní kartou. Ty pak skanuje a publikuje na blogu nazvaném "doklad o zaplacení". Co o autorovi víme? Že je "dvacetiletý příslušník střední vrsty, s nadějemi, sny, strachy a kartou Visa. Že bydlí v Oklamhomě. Že číslo jeho karty končí na čtyřčíslí 8492. Že neutrácí za hlouposti.

• Může hrát šimpanz legendární hru Pacman? Jak dokazuje tohle japonské video, tak zjevně ano. Dokonce si tu hru může velmi užít. A když vyhraje, raduje se úplně stejně, jak jsem se vždycky radoval já. Je to přece nádherný úspěch!

• Jak se správně vysloví anglické slovo "pulchritudinous"? Přece takhle! Toto a dalších zhruba 6000 anglických slov si můžete poslechnout na pozoruhodném webu, kde kromě anglického slovníku najdete také ruský, francouzský, holandský a čínský. Mimochodem, vůbec jsem netušil, co anglicky znamená "pulchritudinous", a až v akademickém slovníku jsem našel, že "fyzicky krásný". Naopak neúspěšný jsem byl u čínského slova "表扬". Vím pouze to, že celkem dobře zní.