Jak vnést do politiky ... trochu té lidskosti

Provokace a dobrý nápad, které způsobí skandál. To je, zdá se, dnes asi nejjistější umělecká metoda ve výtvarném umění. Zeptejte se na to třeba Davida Černého. Čtyřiadvacetiletá americká malířka Justine Lai ze San Franciska poutá pozornost svou sérií olejů na plátně, kde realisticky zachytila sama sebe při sexu s bývalými americkým prezidenty.

Absolventa Stanfordu na svém webu tvrdí, že si uvědomuje, jak je jednoduché je označit tento cyklus nálepkou pornografie, ale že ve skutečnosti chtěla udělat "něco hravého, choulostivého a možná i trochu mnohoznačného". No, upřímně řečeno, ty obrázky vypadají hodně jednoznačně, ale každopádně zajímavě. Češti exprezidenti mohou jen závidět.

Pěkně sprosté cvrdlikání

Jak známo, "to twitter" znamená anglicky cvrdlikat (někdo píše "cvrlikat", ale mně se to s "d" líbí víc), takže známá služba dostala jméno právě takto. Ale i cvrdlikat se dá pěkně sprostě. Dokazuje to vtipná a zcela zbytečná aplikace, postavená na Twitteru a pojmenovaná Cursebird neboli "klející pták". Jde o online monitoring všech tweetů, ve kterých se objeví některé z předdefinovaných slov.

Koho zajímá statistika, ten nechť je uklidněn informací, že nejpoužívanější anglické nadávky jsou - nikoliv překvapivě - "fuck", "shit" a "bitch". Pokrývají 95 procent všech tweetů, ve kterých se nějaké sprosté slovo objeví. Cursebird umí také "oznámkovat" vybraného uživatele, podle toho, jak často sprostá slova používá. Protože však vychází pouze z anglických nadávek, nepřikládejte případné nálepce "nudný slušňák" valnou důležitost.

Někdo by mohl něco podobného naprogramovat v češtině. Celkem jednoduše lze ovšem už nyní monitorovat neslušná slova jednotlivě - a je to překvapivě zábavné, byť trochu absurdní čtení. Divili byste se, v jakých souvislostech a významových odstínech lze použít třeba tkové "hovno". Vlastně co byste se divili, mrkněte se sami.

Londýn, 1904

Je dneska pátek?

Je pět druhů pracovních dní. Jeden je katastrofální (ano, řeč je o pondělí), tři stojí za houby a pouze ten pátý celkem ujde. V pátek zbývají do víkendu užn jen hodiny. Jak zjistit, že je konečně pátek? Máte dvě možnosti. Buď se podíváte do kalendáře, anebo naťukáte do prohlížeče adresu webu „Is It Friday?“. Dostanete odpověď … a nebuďte naštvaní, jestliže zní ne. Zkuste to zítra.

Malý domek a zahrádka, sen každého Newyorčana

Manhattan je centrální část New Yorku a jak známo, toto území koupil v roce 1626 holandský kolonizátor Peter Minuit od místních Indiánů za zboží v hodnotě šedesát guldenů. Uvádí se, že šlo o sumu, která dnes odpovídá ekvivalentu tisíc dolarů. Byl to samozřejmě dobrý obchod, protože cena pozemků na Manhattanu (pokud by zde tedy nějaké volné byly) patří k nejvyšším na světě. Chcete si tu postavit malý domek s hezkou zahrádkou? Samozřejmě nemožné. Leda ... leda by vám nevadilo, že to bude na střeše mrakodrapu. Podívejte se na sbírku fotografií luxusních bytů v manhattanských nejvyšších sférách.

A na čí straně jste vy?

Jedete domů nočním autobusem. Před vámi na dvojsedačce sedí pár manželů středního věku. Ona pláče. Ptá se jí, proč řve.

Ty víš, říká ona. Nevím, odpovídá. Přece kvůli tý holce. Kvůli jaký holce? Kvůli tý holce, jak jsi ji balil. On zavrtí hlavou a vydá zvuk, který se podobá citoslovci „Chm“.

Bylo to fakt trapný, říká ona a zase se rozpláče. Nikoho jsem nebalil, odpoví on. Ne? A co byly ty blbý řeči, že má hezký voči a že je vtipná? Prosím tě, říká on. Přece byla celkem vtipná, dodává. Ona se rozpláče.

Jseš fakt otřesná, ta tvoje žárlivost mě zničí, říká on dotčeně. Nežárlila bych, kdybych neměla důvod, odpovídá ona. Atakdál.

Všichni tyhle příběhy známe. Každá mince má dvě strany, každý příběh může mít dvě interpretace. Která se víc blíží pravdě? Je ona beznadějná hysterka, anebo naopak on nepoučitelný sukničkář? Choval se nevhodně, když se bavil s tou mladou dívkou, anebo udělala ostudu jeho žena, když stropila scénu?

Na tom se ti dva těžko shodnou. Leda by se na názor zeptali ostatních.

V módě jsou dnes webové servery využívající „moudrost davů“. Aneb názor jednoho člověka neznamená nic, ale názor tisícihlavého davu může spor rozhodnout. na serveru Sidetaker.com si můžete přečíst příběhy, které njsou jako mince se dvěma stranami. vaším úkolem je vybart si jednu. Anebo můžete přidat svůj vlastní příběh.

Šokující!

Americký server Boing Boing získal v minulých dnech dosud neznámou fotografi, která by mohla vnést světlo do jednoho z českých předvolebních skandálů. Blogeři ovšem odmítají, že by zveřejněním šokujícího snímku chtěli upozornit na podezřelé známosti jednoho z předního českých politiků a tím tak ovlivnit výsledek voleb. Server Extra.cz tuto fotografii publikuje každopádně až po zavření volebních místností.

Chcete Ringův podpis? Máte poslední šanci

Máte fotografii Ringo Starra, na které by se dobře vyjímal jeho podpis? V pondělí máte poslední šanci dát ji do obálky a bývalému Broukovi ji poslat. Žádná fotka ani jiný předmět, které mu dojdou poštou a budou mít na obálce pozdější datum, podepsány nebudou. Ringo to fanouškům vzkázal prostřednictvím dnes nejmocnějšího média ... totiž na internetovém videu. Má prý příliš mnoho důležtější práce, než aby něco stále podepisoval.

Haló, kdo je tam? Říkáte, že je to důležité?

Sedíte na nekonečné poradě a máte pocit, že se každým okamžikem unudíte k smrti. Pak ale jako zázrakem zvoní váš telefon. Omluvně se na ostatní podíváte a hovor přijmete. Volá vaše sestra, že odchází na domluvenou návštěvu lékaře, ale že paní na hlídání jejích děti nedorazila. Je to kritická situace! A tak jí nabídnete, že se z porady uvolníte (neradi, ale co se dá dělat!) a že co nejrychleji přijedete. Všichni to samozřejmě pochopí. V čem je háček? Že nemáte sestru, a pokud máte, tak nemá žádné děti, a pokud je náhodou má, tak by je zrovna vám nikdy nesvěřila? To není důležité. „Záchranný hovor“ si můžete naplánovat na webu. A dokonce si můžete vybrat z asi třiceti možností, co na druhém konci drátu uslyšíte. Může to být nejen sestra, ale i spolubydlící nebo třeba muž na ústředně C.I.A. Po zaregistrování na webu je služba zdarma a funguje i pro česká čísla. Hovor si lze naplánovat i na několik týdnů dopředu, což je dostatečně dlouhá doba, abyste na to zapomněli. Až vám v polovině listopadu zavolá někdo ze C.I.A., tak se tak leknete, že vás z porady rovnou odvezou s infarktem.

Zkuste ... třeba zachránit svět

Google oslavil své desetileté narozeniny mnoha způsoby, jedním z nich je příslib deseti miliónů dolarů pro nápady, jejichž ambicí je změnit svět. Samozřejmě k lepšímu. Nosíte nějaký podobný nápad v hlavě? Výborně. Pak ho „hoďte“ na papír (myšleno na monitor) a pošlete do 20. října na adresu googlu (samozřejmě tu elektronickou). Cílem je najít takové nápady, které zlepší život co největšímu počtu lidí, jsou v dohledné době realizovatelné a budou mít trvalý efekt. Google vybere ze zaslaných návrhů sto nejlepších, o kterých se pak bude na webu veřejně hlasovat. Pět vítězných nápadů si pak rozdělí deset miliónů dolarů, které Google vloží do jejich realizace. Hlavně nepromeškejte uzávěrku.

Koč-kolotoč

Pojďte s námi za pohádkou,
projdeme se pamětí,
naše staré kamarády
nehodíme do smetí.

Aneb lidová webová tvořivost dala vzniknout ruskému kolu.

Diesel provokuje maskovaným pornoklipem

Otevřít pornostránku v práci může v lepším případě znamenat trapas (zvlášť když máte hlasitě zapnuté reproduktory), v tom horším pak problémy se šéfy a možná i výpověď. Laskaví vyhledávači zajímavých stránek proto tipy na TYHLE stránky označují zkratkou NSFW neboli "not safe for work". Výjimečně se pak můžeme setkat se zkratkou SFW, tedy "safe for work", a to v těch případech, kdy ta či ona stránka má šťavnatý název, ale ve skutečnosti nevinný obsah. Zkratku SFW zvolila pro svou internetovou kampaň firma Diesel vyrábějící džíny. Jde o zábavnou a velmi šťavnatou komplilaci pornozáběrů, převážně z osmdesátých let. Citlivá místa v obraze jsou však npřekryta vtipnými animacemi. A tak se v tomto sestřihu například tradičně jí banán či jezdí na koníčkovi, ale také invenčně hraje na harmoniku (foukací i tahací) nebo střílí z kanónu. Video poutá na velkou party, kterou bude dělat Diesel v mnoha světových městech 11. října na oslavu svého třicetiletého výročí. Malá rada na závěr: byť je toto video označeno mezinárodně uznávanou zkratkou SFW, pokud děláte u upjatých zaměstnavatelů, radši si jeho zkouknutí stejně nechte na doma.

Když silnice hraje

Znáte ten protivný vysoký zvuk, který se ozve, když pneumatikou najedete na dálnici na krajnici? Způsobuje ho jemné zvlnění povrchu a jeho cílem je vzbudit řidiče, kteří by náhodou usnuli za volantem. Pneumatiky však mohou tímto způsobem zahrát i melodii, a dokonce z klasické opery. Automobilka Honda takto v rámci kampaně na jeden ze svých vozů upravila jednu silnici v Lancasteru v americké Kalifornii. Když po ní jedete správnou rychlostí, zahrají vám vaše pneumatiky předehru ze slavné Rossiniho opery Vilém Tell. Silnice je samozřejmě vyhledávaná turisty, místní obyvatelé jí však už mají plné zuby. Slyšet každý den třeba i několikrát stejný hudební kus se omrzí každému. Obyvatelé Lancasteru proto žádají buď obměnu repertoáru, anebo ještě lépe návrat k tichu.

Beg your pardon?

Anglicky se učí kde kdo a bez aspoň minimální znalosti tohoto jazyka se neobejdete ani při cestování, ani při surfování po webu. Pro samotnou angličtinu to má jednu nevýhodu: asi žádný jiný jazyk na světě není pod takovým náporem neumětelů. Angličané a zejména Američané jsou naštěstí k chybám v gramatice i výslovnosti tolerantní, podle lingvistů to však dlouhodobě může vést k tomu, že některé chyby či zjednodušení začnou dělat i oni sami. Chybám v angličtině, a to i těm vzniklým třeba jen překlepy nebo škodolibými úpravami, se věnuje Englishfailblog.com.

Když se filmová kvalita "srazí" s pornem. Aneb Kubrick jinak

Tip na hezký večer u televize? To je jasné, co se nás mužů týče, tak jedna pizza v krabici, dvě tři plechovky piva a k tomu buď Kubrick, anebo porno. Případně kombinace obojího. Osvícení neboli Shining patří ke Kubrickovým mistrovským kusům a Jack Nicolson v podobě „zablokovaného“ spisovatele Torrenta je jedna z vůbec nejděsivějších filmových postav. Sexxxing je pornografická parodie téhož z roku 2005. Hlavní hrdinkou je slečna Torrentová, která se získá místo manažerky ve společnosti vyrábějící pornografii. Pak ji ovšem začne pronásledovat dvojice posedlých lebiček …

Kudy kolem Prahy? Hezká vizualizace

Jižní část pražského okruhu je jednou z nejočekávanějších silničních staveb současnosti, plánje se přitom už více než šedesát let. Komunikace spojující dálnici z Brna a z Plzně by měla významně ulevit pražské magistrále i tzv. jižní spojce a Barrandovskému mostu, které jsou dlouhodobě přetíženy, především nákladními auty. Dálniční obchvat povede po dlouhých mostech i tunely. Kudy přesně a jak stavba bude vypadat, ukazuje velmi hezká videovizualizace. Za zmínku stojí především dálniční křižovatka u Lahovic. Jestli jednou někde přistanou ufouni, tak to bude určitě tady. U tak spletité a nepřehledné stavby budou čekat nejpravděpodobnější výskyt vysoké inteligence.

Udělejte si hornický komix ... nebo jakýkoliv jiný

Jaký je rozdíl mezi Ostravákem a Vietnamcem? Vietnamec má práci a mluví česky. To je zatím vítězný strip soutěže, kterou na svých stránkách vyhlásilo OKD - o nejlepší komix s hornickou tématikou. Stripgenerátor vytvořila firma Cyberfox a nejen zaměstnanci OKD se ukazují až překvapivě kreativní. Hornický komiks se asi nejznámějším komiksem tohoto léta nestane - ano, překonat popularitu pornokomiksu s radním Richterem a jeho přítelkyní je vskutku nemožné - ale znuděného letního surfaře spolehlivě zabaví. Pošlete případně odkazy na své výtvory.

Ukaž se, odvaž se

Warholovských patnáct minut slávy se smrsklo na dvanáct vteřin, ale nic jiného jsme v rychlém jednadvacátém století nemohli čekat. Tak jako blogy upozadil nástup internetového videa, zdá se, že mikroblogování (ano, zase ten Twitter) teď něco podobného velmi brzy čeká. Ve fázi „alfatestování“ je nový web nazvaný 12 vteřin.

Právě tolik času mají registrovaní uživatelé, aby něco natočili (nejspíše sami sebe) a pak to publikovali na webu. Jde o podobné omezení jako 140 znaků u Twitteru, byť je to přece jen o něco technicky náročnější. Ovšem přístroje umožňující natáčení videa dnes máme všichni, a jsou to převážně mobilní telefony či digitální fotoaparáty. Ty umějí pohyblivé obrázky zaznamenávat dokonce až překvapivě kvalitně. Z telefonu lze však zase video rovnou odeslat, a to na speciální emailovou adresu, kterou každý uživatel dostane.

Registrace je zatím omezena pouze pro pozvané, ale o pozvánku si můžete jednoduše zažádat. Stane se „dvanáctivteřinové sebevystavování“ velkým fenoménem, jak někteří blogeři předpovídají? Počkejme a uvidíme. Myšleno doslova.

Slova? Jenom slova

Politiku často nejlépe charakterizují symboly. Nebo obyčejná slova. Jaké slovo zazní v daný konkrétní den nejčastěji při jednání amerického Kongresu? Odpověď na tuto otázku nabízí stránka nazvaná Capitolwords.org. Nejčastěji zmíněné slovo lze dohledat pro každý den, kdy se zasedalo, počínaje červnem 2000. Jednoduchá aplikace, zajímavý výsledek. Stačí se podívat na výsledky z letošního června a víme přesně, co teď zrovna Ameriku trápí. Z dvaceti pracovních dnů bylo osmkrát "vítězem" slovo energie a třikrát ropa. Všechna ostatní slova měla po jednom vítězství: například Bush, doprava, daně nebo nominace. Jaká slova by v podobné soutěží vítězila v české sněmovně? Můžeme se jen dohadovat. Radar, poplatky, demise. No a pak nadávky.

Nudíte se? Rozptýlí vás čtverce

Hledáte dvouminutové rozptýlení? Máte dvě možnosti. Buď si otevřete noviny a rozčílíte se nad kteroukoliv zprávou, anebo si zahrajete druhou verzi „Čtverců“. Jde o flashovou hru s jednoduchými pravidly: kurzorem ovládáte černý čtverec a vaším úkolem je vyhledávat srážky s ostatními černými čtverci, ale vyhýbat se červeným. Za každý černý čtverec máte body, černé kroužky představují bonus (body navíc, dočasnou „nesmrtelnost“ atd.). Když se srazíte s červeným čtvercem, hra končí. Ať se budete snažit jakkoliv, do dvou minut skončíte každopádně. A teprve pak začíná ta pravá hra: vrátíte s k práci, nebo si „střihnete“ ještě jednu hru? Případně dvě?

(Možná) nejlepší automobilová honička všech dob. Teď na webu. Pamatujete na Bullita?

Čtyřicet let uplyne letos od premiéry filmu Bullitův případ s hercem Stevem McQueenem v hlavní roli. Jde o dobrou klasickou detektivku, která se však proslavila především zásluhou mnohaminutové automobilové honičky v ulicích San Franciska. Ta se natáčela na 1968. Dnešním divákům uvyklým na filmy se stamiliónovými rozpočty, které navíc využívají moderní technologie a dokonalé triky, možná přijdou záběry z Bullitova případu celkem fádní. Ale ve své době šlo o revoluční událost, která diváky v kinech doslova přibila k sedačkám.

Archívy navíc prozrazují zajímavé věci o tom, jak se honička natáčela. Především šlo o záběry, které do filmu režiséra Petera Yatese prosadil Steve McQeueen. Ten měl také původně v úmyslu všechny scény za volantem Mustanga GT „odřídit“ sám, nakonec se však – po několika drsnějších situacích a údajně i na naléhání své tehdejší manželky – přece jen nechal několikrát zastoupit kaskadérem. Scény se natáčely v San Francisku za běžného provozu, který pouze v potřebných momentech omezovali zaměstnanci štábu. Natáčení údajně asistovali všeho všudy dva policisté.

Honičky ve filmu můžeme sledovat ve stejné rychlosti, v jaké byly natočeny – žádné nejsou pro lepší efekt zrychlené, což se v té době často dělalo. Scény byly pečlivě připravené, ve filmu jsou však i kolizní situace, které byly opravdové a tedy neplánované. K žádné nehodě ani vážnějšímu incidentu však nedošlo.

Kromě zmíněného Mustanga „účinkoval“ v druhé hlavní roli ještě vůz Dodge Charger, rovněž model z roku 1968. Obě auta měli filmaři ve dvou exemplářích. Nedostali je od výrobce zadarmo, jak je zvykem dnes (doba tzv. „product placement“ ještě byla daleko), ale koupili je za plnou cenu od autoprodejce. Až když se ukázalo, že prodej Chargeru po úspěchu filmu výrazně stoupl, nabídla firma Crysler studiu Warner Brother´s pro další projekty výrazné slevy.

Dodnes má honička v Bullitově případu atmosféru a vnitřní napětí, které se jiným filmům nepodařilo vytvořit. Hodně lidí nejen ze San Franciska si ulice, kde se natáčelo, dodnes projíždí ve svých autech. Na webu si lze projížďku z filmu užít i virtuálně a díky tzv. geokódování sledovat nejen samotné video, ale zároveň i pohyb auta na satelitní mapě. Pozor na chodce!

Umělé, nebo ... ?

Toto je seriózní a slušný blog, ale když je pátek a horko, může autor trochu uvolnit mravy. Zde je legendární stránka FakeOrNot.com, na kterou jsem už úplně zapomněl, ale připomněl mi ji rozhovor s Wesem Cherrym, autorem asi nehranější počítačové hry světa (čtěte i vy na webu b3ta). Ten FakeOrNot zařadil mezi své tři nejoblíbenější stránky. Ano, jde o rychlost, postřeh a trénované oko hráče. Cílem je rozeznat co nejrychleji ... ehm ... chirurgicky upravené a pravé poprsí. Jaké dokážete skóre? Dotáhl jsem to blízko k 250, ale dál ani ťuk. Pozor, nevhodné pro firemní sítě se šmejdivými administrátory a úzkoprsou (he he) internetovou politikou.

Gorbačov!

Nejsem příznivec metalu, ale tohle video není špatné. Ruská historie v kostce. Zlotřilí zombie, týraný pracující lid (s velkými přednostmi!) a neohrožený Gorbačov. Západní požitky padají z nebe. Konec dobrý, všechno dobré.


GORBACHOV: THE MUSIC VIDEO - BIGGER AND RUSSIANER from Tom Stern on Vimeo.

Kde je Matt? Podívejte se.

Které důležité filmy měly světovou premiéru v červnu? Tak například kreslená pohádka Kung Fu Panda nebo napjatě očekávaný hollywoodský thriller Wanted ruského režiséra Bekmambetova. No a pak také nové internetové video Matta Hardinga nazvané: "Kde je zatraceně Matt?" To předešlé z roku 2006 vidělo jen na YouTube přes deset miliónů lidí.

Porovnávat velké studiové filmy s obyčejným videem je možná troufalost, ne ovšem v tomto případě. Harding ho natáčel čtrnáct měsíců ve 42 zemích. Účinkuje v něm v hlavní roli, kromě něj se však v obraze objeví stovky komprazistů. A ve výsledku je to skvělá práce. Jaký je obsah filmu? Jednoduchý. Harding tančí svůj typický tanec v různých světových lokalitách. Někdy sám, jindy s místními lidmi. Ale vždycky se nakažlivě usmívá a přímo vyzařuje pozitivní energií.

Harding je typickou internetovou celebritou. Stal se jí vlastně náhodou, když před pár lety pořídil kdosi první video, které zachycovalo, jak tancuje. Je to zvláštní druh tance, kdy zvedá střídavě kolena do výšky a mává rukama. Vypadá, asi jako kdyby šlapal zelí. Žádnou taneční soutěž by s těmito kreacemi nevyhrál, ale pohled na něj je pozoruhodným způsobem lerační a až nakažlivě optimistický. „Tancoval jsem takhle vždycky,“ řekl Harding deníku Los Angeles Times, když se už proslavil. „Takhle tancují děti ve dvou nebo ve třech letech. Většina z nich toho pak nechá, ale mně to zůstalo.“

První videa natočil Harding jen pro pobavení kamarádů a příbuzných. Natáčel se, jak tancuje v různých koutech světa, a později k závěrům domixoval hudbu. Když viděl, jaký mají videa úspěch, dal je ke stažení na Internet. Viděly je statisíce lidí ještě před boomem videa, který nastartoval portál YouTube. A když se amatérská videa stala módou, udělalo to Matta Hardinga vskutku celosvětovou celebritou.

Harding pracoval původně jako tvůrce počítačových her. Byl zaměstnanec australské firmy. Psát scénře a dialogy pro hry, kde se všichni navzájem střílejí, ho prý frustrovalo. Svým šéfům navrhl, aby cílem příští hry bylo postřílet všechny lidi na světě. Myslel to jako ironii, ale oni to vzali vážně, a tak dal výpověď. Od té doby cestuje. Natáčení úspěšných videí s milióny diváků mu umožnilo najít způsob, jak své cestování po světě finacovat. A ještě se přitom skvěle bavit.


Where the Hell is Matt? (2008) from Matthew Harding on Vimeo.

Slovní mračno tohoto blogu

Která slova používám nejčastěji? Na tomto blogu to jsou: "že", "jsem", "jako", následované například "ale", "když", "tak" a "který". Spojeno ve větu mi to zní jako absurdní báseň. "Jsem" ani "že" mě nepřekvapuje, "ale" jsem tak vysoko nečekal. Jsem zřejmě plný paradoxů. Aplikce Wordle umí vytvářet různě formátovaná a různě barevná "slovní mračna" z textů, které zadáte do webového formuláře. Je to zábavné a poučné. V galerii najdete "slovní mračna" třeba známých písňových textů (Imagine), politických projevů ("Mám sen!") či slavných povídek (Saroyan). Dobrá společnost, tak zkuste prozkoumat i své texty. Ale ... no nic.

Co se vám líbí? Vyberte si!

Líbí se vám víc černoška v červených plavkách, anebo kosmonaut ve skafandru pro let ve volném vesmíru? Zaujme vás spíš fotorafie delfínů, anebo milenců v kině? Dáte přednost momentce roztomilého černošského kluka, anebo fialového prezervativu? Mrakodrapům na Manhattanu, anebo hejnu ryb v oceánu? Hromádce pomerančů, anebo portrétu Brada Pitta? Stačí si vybrat. Na webové stránce před vámi defilují páry fotografií, které spolu ani trochu nesouvisejí, ale vy máte za úkol vybrat vždy jednu z nich. A hned pod fotografiemi je nakreslený mozek, který po určité době zrůžoví. Znamená to: „Už jste toho o sobě řekl dost. Webová stránka si o vás něco myslí“. Třeba: „Kdybyste si měli vybrat mezi schopností létat a být neviditelný, dáte přednost létání.“ Ano, to je pravda. A to je všechno. Zajímavá psychologická hra a v druhém plánu snad i „inteligentní“ seznamka. Dá dohromady lidi, kterým se víc líbí pomeranče, Manhattan a fialový prezervativ. Vyzkoušejte si to. (Mimochodem, většina lidí dává přednost kosmonautovi, delfínům. černouškovi, mrakodrapům a Pittovi).

Minutku mi postojte ...

Pojedete v nejbližších sedmi letech do New Yorku? Pak se máte šanci nechat nakreslit pětadvacetiletým karikaturistou Jasonem Polanem. Úspěšný kreslíř se totiž rozhodl, že nakreslí portrét každého Newyorčana – a všechny kresby bude publikovat na svém blogu (nazvaném „Všichni lidé v New Yorku). Zatím postupuje rychlostí zhruba deset vydaných obrázků za den. Kolik jich má ještě ve svých blocích, není známo, ale i kdyby kreslil rychlostí jeden portrét za třicet vteřin, bude při nepřetržitém kreslení potřebovat právě zmíněných sedm let. Nemožné? Jistě, ale Polan je na extrémní výkony zvyklý - před třemi lety strávil dvanáct dní ve slavném Muzeu moderního umění (MOMA) a nakreslil si všechny vystavené obrazy.

Výsledek pak sám publikoval v knížce, která se jmenovala „Všechna umělecká díla v Muzeu moderního umění“. Nakreslit všechny lidi v New Yorku je pochopitelně větší sousto, Polan se do něj však pustil odvážně. Jak píše na svém blogu, nakreslení portrétu mu trvá pár desítek vteřin a většina lidí vůbec nezaznamená, že je kreslil. Se svým blokem se pohybuje v kavárnách, restauracích, na zastávkách metra nebo přímo na ulici.

Kdo chce zvýšit šance, že ho Polan nakreslí, mu může poslat email na art@jasonpolan.com. Stačí, když se čtyřiadvacetihodinovým předstihem uvede, kde bude v nějaký konkrétní čas (například: „budu na rohu 14. ulice a 8. avenue, příštgí čtvrtek v čase od 2:42 do 2:44 odpoledne, a na sobě budu mít světle žlutou bundu a námořnické boty“). Uvidíme, jak dlouho to vydrží – zatím je to každopádně fascinující projekt.

Kulička

V sedmdesátých letech – ano, v době před Rubikovou kostkou, kapesní hrou Elektronika a také celou věčnost před Gameboyem – patřila k oblíbeným hračkám taková malá plastová placka s kuličkou uvnitř. Existovaly různé verze (například „bludiště“ nebo „fotbálek“), ale cílem bylo vždy dopravit kuličku do určitého bodu, a to pohybováním celé hračky. Aby byl člověk úspěšný, musel odvést precizní, téměř chirurgickou práci, a když uvážíme nekvalitní provedení celé té věci, plus zlomyslnost spolužáků, kteří do vás vždy ve finále drcli a mohli jste začít znovu, bylo to celkově velmi rozčilující a znervózňující. Mnoho těchto kousků končilo rošlapaných na podlaze. Málem jsem padl do mdlob, když jsem obdobu této hry našel na webu ve flashovém provedení. Jen se trochu bojím, abych nerozšlapal notebook.

Čáry máry fuk ... zdraví vás Photoshop

"Raději se nedívej z okna, ale asi začalo zemětřesení," říká půvabná dívka pohlednému mladíkovi. Oba popíjejí sklenku sektu v nejvyšším patře mrakodrapu. Scénka se odehrává na reklamní fotografii. A ano, když se přece jen podíváte z okna, tak zjistíte, že okolní domy jsou nějak nakřivo. Zemětřesení? Ale ne, to jen výtvarník trošku odflákl práci na počítači. Jak se říká v reklamě, ale i v redakcích bulvárních médií: Kdybychom neměli Photoshop, museli bychom si ho vymyslet. Známý software umožňuje perfektní manipulaci s fotografiemi, sem tam ovšem uživatelům nějaký ten detail uteče. A tak se lehce stane, že zpěvačka Beyoncé má na fotografii v jednom časopise tři ruce, modelce na reklamě Chanel někdo zlámal prsty a dívce na celostránkovém inzerátu JC Penney chybí dokonce celá brada a dolní čelist. Tohle všechno a další desítky podobných "chybiček" najdete na blogu Photoshop Disasters.

Bacha na Apríla. Ano, dnes je ten den, kdy rostou špagety na stromech

"A pak přichází číšník se slavnostním jídlem. Jsou to samozřejmě špagety. Sklizeny chvíli předtím, usušeny na slunci a přineseny čerstvé přímo ze zahrady na stůl." Tak končí dnes už legendární reportáž BBC, kterou tato televize odvysílala 1. dubna 1957. A byť se moderátor rozloučil s diváky hlavní zopravodajské relace se slovy: "A přeji dobrou noc tento první den měsíce dubna!", nechaly se tisíce diváků napálit.

Reportáž o vesnici ve švýcarském Ticinu, kde se špagety pěstují na stromech a sklízejí na jaře, vzbudila velký ohlas. Televize nestačila odpovídat na dopisy, ve kterých se diváci ptali, zda je možné takový strom zasadit i v Británii a kde by se daly sehnat sazenice. Namáhavá práce, která spočívala v navěšování tisíců kusů špaget na švýcarský strom, se autorům reportáže vyplatila. Více či méně povedené žerty tropí novináři každý rok. Co to bude letos?

Ta dívka je ... trochu divná. Ale budete se mít rádi

Cítíte se osamělí a smutní? Vaše ICQ i Skype zatrvzele mlčí, nemáte komu poslat email a na vašem blogu už deset hodin nepřibyl jediný komentář? Dokonce ani žádná urážka? Ne, ještě si nepodřezávejte žíly ... je tu divná dívka. Stačí si otevřít příslušný web, zmáčknout F11 pro lepší efekt ... a budete mít společnost. Dívka vypadá oddaně, mile se směje a zbožňuje počítačový kurzor. Váš počítačový kurzor! Nemůže z něj spustit oči. Ano, má je trochu zarudlé, nejspíš od pláče. Ale jinak je po všech stránkách dokonalá. A když teď poznala vás, jistě už nikdy nebude plakat.

Jedna aktuální flashovka

Dostali jste po přečtení titulních stran novin depresi a hledáte několikaminutové rozptýlení? Může být na velmi aktuální, neboli dálniční téma. Taková dálnice má tři, maximálně čtyři pruhy. V tom levém jezdí rychlá auta, v prostředních ta průměrná a v levém pomalá. Tedy teoreticky. Ve skutečnosti se to má tak, že většina aut se nahromadí v levých rychlých pruzích, zatímco ty pomalé zejí prázdnotou. Všechna auta se pak sunou dopředu přibližně stejnou, obvykle poměrně pomalou rychlostí. Ovšem mezi nimi kličkují kaskadéři, kteří jedou minimálně dvakrát rychleji než ostatní, a vyhýbají se jim zleva i zprava. Chtěli jste si někdy vyzkoušet, co prožívají jejich řidiči? Je to celkem adrenalinový sport. Ale nejpozději do pár desítek vteřin končí jejich jízda nepříjemnou havárií. Zkuste to.

Promiň, Dirku!

V neděli dopoledne vběhl ke mně do pracovny čtrnáctiletý syn. Namířil na mě mobilní telefon a řekl: "Usmívej se!". Odpověděl jsem: "Nemůžu se usmívat. Píšu seriózní komentář do Lidových novi a padá na mě tíha světa." "Aha," řekl syn. "Tak se klidně tvař blbě." A vyfotografoval mě.

Za deset minut za mnou přišel s potěšující zprávou. Jsem přibližně z 57 procent podobný americké basketbalové hvězdě Dirku Nowitzkimu, z 55 procent Clintu Eastwoodovi a z 53 procent Kevinu Costnerovi. Lépe řečeno tyto tři sympatické chlapíky vybrala izraelská stránka MyHeritage.com ze své databáze celebrit, že jim jsem nejvíc podobný.

Samozřejmě jsem nemohl dát najevo, že mě podobnost se známými muži nějak vykolejila. "To je pro ty tři chlapíky celkem dobrá zpráva. Že jsou mi podobní," řekl jsem, a místo práce na komentáři jsem se zanořil do hlubin zmíněného webu. Využívá překvapivě jednoduše a zároveň impozantně fungující software. Jistěže nejde o to, že vás připodobní ke známým lidem, ale dělá to rychle a přesvědčivě. A výsledky umí prodat: třeba tak, že vás promění ve vybranou celebritu v elegantní videosekvenci. Zkuste si to.

Řekl jsem synovi, že by se měl raději učit. "Teď nemůžu. Nahrávám tam další fotky. Potřebuju zjistit, jestli jsem podobnej víc tobě, nebo mámě." Následovalo několik minut mučivé nejistoty. "O sedm procent víc tobě," oznámil mi. V ten moment se z druhého dětského pokoje ozvalo zaječení. Oba jsme vyběhli zjistit, co se děje. Ale nedělo se nic. Dcera zjistila, že je ze 72 procent podobná Ashlee Simpsonové.

MyHeritage: Celebrity Morph - Vintage photos - Family tree layout