Zdeněk Š. je rád, že "máme" LN. Jo a mně hrabe, kdybyste to nevěděli

V nouzi poznáš přítele. A když je ten přítel zároveň přítelem Zdeňka Š., můžete dostat mailem zajímavou zpětnou vazbu na svůj článek. Viz obrázek.

Kdy začnu rozumět celebritám? Až se známí dozvědí, že jsem zoofil

Spisovatel Michal Viewegh reagoval v MF Dnes mimo jiné i na můj komentář pro LN o petici proti bulváru, kterou on společně s hercem Vašutem inicioval. Text vyšel v MF Dnes na názorové stránce v pondělí 1. června. Na webu jsem ho nikde nenašel, zde je tedy část, která se týká mě:

Jiný takzvaně seriózní novinář, Miloš Čermák, označil v Lidových novinách naše tažení proti bulváru za teatrální, tak nějak laciné, průhledné... a poněkud bulvární. Prý rozhodně nejde o dobrý způsob, jak česká média kultivovat (těšme se tedy na návrhy pana Čermáka). Také je přesvědčen, že přestože bulvár o nás tzv. celebritách beztrestně lže (a české soudy jej v tom svými bezzubými rozsudky nepřímo podporují), nejsme kupodivu diskriminovaná menšina.

Přestože dokonce i zmíněné soudy mnohokrát konstatovaly (sám to mám doma dvakrát černé na bílém), že bulvár hrubým způsobem zasáhl do našeho soukromí a bezohledně porušil naše lidská práva, není to podle pana Čermáka skutečné porušování lidských práv. Jak mi vysvětlil po telefonu, my celebrity máme totiž přístup i do nebulvárních médií - takže jakápak diskriminace, když můžeme kdykoliv přijít za panem Čermákem, na bulvár si mu postěžovat, a on už to pak všechno uvede na pravou míru...

V neposlední řadě pan Čermák tvrdí (a to už vědomě lže), že skoro všichni, kteří zatím petici podepsali, si s tím zlým bulvárem více či méně „zadali“ a teď potřebují pomyslné transparenty, aby dali najevo, že bulvár nečtou a že jím pohrdají. Nezbývá než počkat, až se v televizní reklamě na Aha! rodina, přátelé a známí pana Čermáka dozvědí (a s nimi dva a půl milionu diváků), že Miloš je zoofil se sadistickými sklony, který hodlá opustit těhotnou manželku s ovcí bengálskou - možná se pak pan Čermák do situace českých celebrit vcítí o něco lépe. Třeba pak přestane se svými demagogiemi a postaví se na správnou stranu tohoto přehledného sporu. Protože o to tu jde.

Na které straně jste, pane Čermáku?

(MF Dnes, strana 10, 1/6/2009).

Týž den jsem na tento text reagoval mailem do MF Dnes, ale pro nedostatek místa ho neotiskli. Proto ho pro pořádek dávám na web:

Nikdy nereaguji na lidi, kteří reagují na mé články. Přijde mi to nefér, protože jako novinář mám do médií lepší přístup - nechť každý řekne svoje, a hotovo. Čtenář si udělá názor. Michal Viewegh ovšem ve svém komentáři nereaguje pouze na můj text, ale take intepretuje (podle mě nepřesně, ale pravdu se asi nedozvíme) také náš telefonický rozhovor. Proto tedy chci napsat pro pořádek: ano, Michal Viewegh mi po vyjití článku v Lidových novinách zatelefonoval, já se mu snažil vysvětlit své stanovisko a on mě poslal do prdele. Tak nějak mám pocit, že by to mělo být známo.

Re: poplatky

Reakce OSA na můj komentář ohledně poplatků.


Se zájmem jsme si přečetli Váš článek s názvem „Autorský poplatek je nesmysl“ v dnešním vydání E15 a rádi bychom osvětlili mýty, které ve Vašem textu uvádíte. Chápeme Vaše rozhořčení, které ale z velké části pramení z nedostatku informací.

Autorský poplatek neboli „preventivní pokutu“ v podobě tzv. náhradních odměn platí výrobci a dovozci již od roku 1991 z nenahraných nosičů a od roku 2000 z přístrojů sloužících k rozmnožování. Vyhláška ministerstva kultury přinesla v roce 2006 pouze několik změn, např. konkretizaci typů nenahraných nosičů a změnu způsobu určování náhradních odměn u nosičů z procentní sazby na paušální odměny.

Výběrem náhradních odměn je kromě OSA dále pověřen i kolektivní správce Intergram, který tyto náhradní odměny rozděluje mezi výkonné umělce (herce a zpěváky) a výrobce zvukových záznamů. OSA vybírá náhradní odměny pro všechny autory (tzn. skladatele, textaře, nakladatele, výtvarníky, režiséry, kameramany, mistry zvuku atd.). Příslušný podíl z vybrané celkové částky je povinen posílat ostatním kolektivním správcům - DILIA, OOA-S, kteří je pak rozdělí mezi své autory podle svých vnitřních pravidel.

Základní princip tohoto systému, který s jistými odchylkami funguje téměř po celém světě, spočívá v tom, že náš autorský zákon (č.121/2000 Sb.) ve svém § 30 dovoluje rozmnožování autorských děl pro osobní potřebu. To v praxi znamená, že každý si může pro vlastní potřebu např. okopírovat CD. Jako kompenzaci za tuto legální možnost rozmnožování a kopírování autorských děl, které se v dnešní době stává opravdu masovou záležitostí, stanovil zákon právě systém náhradních odměn. Nejde tedy o preventivní pokutu nebo pokutu za kopírování, ale o kompenzaci za zákonem dovolenou činnost. Jedním ze základních principů autorského práva je zásada, že se právo autora nevyčerpá jednorázově, jako například při prodeji brýlí nebo automobilu či jiného hmotného zboží. Z tohoto důvodu autorovi náleží odměna za každý druh užití jeho děl.

Systém náhradních odměn vidíme jako jediný spravedlivý. Není možné kontrolovat každý nosič nebo přístroj nebo požadovat po kupujících tohoto zboží, aby hlásili, resp. prokazovali jaký obsah si kopírují na zakoupené nosiče.

Na nově připravované vyhlášce, která by měla vejít v účinnost od 1.1.2009, se OSA velmi aktivně podílel a spolu s dovozci a výrobci, kteří jsou povinni k platbě náhradních odměn, a ministerstvem kultury vedl velmi korektní, seriozní a konstruktivní jednání. Výsledkem je podoba vyhlášky, která naprosto reflektuje technologický vývoj a stále rostoucí kapacity paměťových médií (došlo k razantnímu snížení těchto odměn), což OSA vnímá jako dobrý základ pro budoucí úspěšnou spolupráci s dotčenými partnery.

Závěrem je nutno podotknout, že ke snížení náhradních odměn došlo i navzdory tomu, že výše sazeb je jedna z nejnižších v celé Evropě. Průměrná autorská odměna v Evropě za jedno nepřepisovatelné CD činí 3,90Kč, zatímco v ČR je to pouze 40 haléřů.

Re: Švýcarské vlaky

No dobře, trochu jsem se unáhlil, googlovská mapa se švýcarskými vláčky možná neaspiruje na nejlepší aplikaci roku, každopádně však nabízí pěkné svezení. Respektuji ovšem připomínky těch, kteří tvrdí, že podobně lze sledovat i vlaky v Česku.

Mapa je sice odpuzující a nevzhledná, pohyb vlaků je však na rozdíl od švýcarské aplikace již znázorněn v reálném čase (na základě dat poskytnutých Českými drahy, které zase vycházejí z dat generovaných čidly na trati). Vlaky jedoucí na čas představuje zelený trojúhelníček, vlaky s mírným zpožděním žlutý (do 15 minut) nebo oranžový (do 30 minut) trojúhleníček a vlaky s velkou sekyrou zcela zčervenají. Asi hanbou.

Od Tomáše Belly ze slovenského deníku Sme mně přišlo upozornění, že obdobný web mají také na Slovensku. Tam je to pikantní navíc v tom, že stránka má českého provozovatele, který si data "půjčuje" (to je eufemuismus) z webu ZSR, což je majitel železničních drah, a od něj si zase data "půjčuje" (opět eufemismus) společnost ZSSK, která na drahách provozuje dopravu. V přírodě se tomu říká symbióza.

A konečně od čtenáře ve Finsku mně přišlo avízo na aplikaci znázorňující polohu vlaků a autobusů městské hromadné dopravy v Helsinkách. Ta má jak hezkou mapu, tak ukazuje aktuální skutečnou polohu vozů. Klaním se v hluboké úctě před severskými inženýry. Na druhé straně se nedivím, že něco tak hezkého vzniklo právě zde: pokud se nechtějí upít k smrti, tak co mají celé ty dlouhé noci dělat?

Re: Mluvčí nemají podepisovat petice

Teatrolog Vladimír Just polemizoval v Lidových novinách s mým Úhlem pohledu o podepisování petic tiskovými mluvčími a novináři ("mluvčí má mluvit, ne se angažovat"). Jsem podle něj jedním z "byrokratům slova, kteří lpí na liteře a uniká jim smysl a kteří fundamentalistickým výkladem každého dobrého pravidla učiní z něj posléze byrokratický nesmysl." Inu, už jsem byl zařazován do horší společnosti, přežiju i tohle.

Re: Havel v HN

Byly jiné, zajímavější než jindy, méně objektivní, ukázaly slabiny i silné stránky bývalého prezidenta. Taková jsou hodnocení různých komentátorů či lidí z profese na adresu čtvrtečních Hospodářských novin, které výjimečně jeden den řídil bývalý prezident Václav Havel.

• "Byl to zajímavý marketingový pokus, jak prodat Hospodářské noviny v ten konkrétní den. Co se týče samotné podoby novin, musím říct, že ty, které řídí Petr Šimůnek, jsou pro mě lepší," řekl například šéfredaktor konkurenční MF Dnes Robert Čásenský ve vysílání České televize, a zároveň potvrdil, že nejčtenější seriózní deník nic podobného nechystá. (Přepis pořadu od společnosti Newton).

• Ondřej Aust ve svém Mediálním diáři v LN usoudil, že šéfy Hospodářských novin "aktivovaly pohyby na trhu", konkrétně chystaný start bezplatného ekonomického deníku. Usazení osobnosti do křesla šéfredaktora je podle Austa "ozkoušený marketingový trik". Aust přesto ocenil různé prvky, kterými Havel "své" vydání novin obohatil: mimo jiné některé "hlubší texty", pak třeba anketa o tom, jestli už zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí, a také zařazení básní a výtvarných děl. To vše podle Austa "přineslo jisté osvěžení a možná i uklidnění těm, kteří jsou znervóznělí světem bleskových informací na Internetu a v televizi."

• V internetovém deníku Aktuálně sroval Jakub Unger Havlovy Hospodářské noviny s vydáním deníku Independent, které 16. května 2006 připraviol zpěvák Bono Vox (a dal tak vzniknout precedentu, který od té doby mnozí včetně HN napodobují). Unger v obou vydáních novin vidí shodné prvky, všímá si však také rozdílů: "Bonův rok starý Independent je, počínaje výrazně stylizovanou rudou titulkou, na úvodních stranách unikátním dílem, takto britský list běžně nevypadá - graficky ani obsahově. Havlovo vydání působí spíše jako klasické Hospodářské noviny, s výjimkou šedého anketního pruhu v záhlaví některých stran. Není jasné, kde ´exprezidentův list´ začíná a končí. Patří otvírací texty stran 2 a 3 ´Stát chce dát obcím navíc pět miliard´, resp. ´Čeká dítě ozařování: Rozhodne soud´ do Havlovy dramaturgie? Je to jeho pohled na svět zpráv, nebo redakční aktuality? Čtenář neví," píše Unger.

• Ondřej Štidl na webových stránkách časopisu Týden poznamenal, že Havlova účast na výrově novin nebyla symbolická, že čtvrteční vydání je skutečně Havlovo. Píše: "Havlovy Hospodářky celkem zřetelně vyjevují silnější i slabší stránky bývalého prezidenta - pozoruhodné texty (článek Ljudmily Alexejevové o Rusku, rozhovor s Martinem Rajnišem) střídají věci trochu rozbředlé a někdy taky předvídatelné. ´Atmosféra´ novin je až přehnaně důstojná a okázale hlubokomyslná."

• Jak se Havlova účast promítla na chodu novin prakticky, popsal v samotných Hospodářských novinách šéf domácího oddělení Jindřich Šídlo. "O čem se vede debata na hlavní poradě HN, stojí-li v jejich čele ten den Václav Havel? Pochopitelně: globální odpovědnost, neoimperiální ambice putinovského Ruska, situace v Barmě a nová divadelní hra nového šéfredaktora. (Skvělá). Taková je oficiální verze pro BBC a Radiožurnál. Ve skutečnosti se ve středu v poledne nejdéle mluví: o fotbale a o počasí."

Re Pačes - prezident, Respekt

• Lukáš Jelínek citoval můj komentář v LN ve svém textu v Literárních novinách. Shrnoval zde (a polemizoval) s některými publikovanými názory na hledání "neklause" či "antiklause". Do Jelínkova "neklausovského" či spíše "antiklasuovského" krámu se hodila má věta: „Když už se může jeden z nejúspěšnějších českých politiků stát pseudovědcem, tak proč by se naopak jeden z nejúspěšnějších českých vědců nemohl stát pseudopolitikem?“

• Andrej Halada velmi letmo zmiňuje mé angažmá v Respektu, a to v textu reflektujícím (na webu Reflexu, kde jinde?) novou podobu Respektu. Má k ní respekt a je s ní celkem spokojený, byť změnu papíru a formátu nevidí jako nijak klíčovou. Píše: "Respekt je nakonec stále tím samým Respektem, jako byl před změnou. Výborným publicistickým týdeníkem, který ale čtenáři nic neusnadňuje, vede si stále svou. Což je možná dobře. Ale vydavatel Bakala si třeba bude při pohledu na čísla myslet něco jiného."

Web 2.0: Diskuse pro Leonardo

Ve středu večer jsem byl na veřejné diskusi o médiích v Městské knihovně, o webu 2.0 tu krome mě diskutoval například Patrick Zandl ze Streamu. Debata se nahrávala a bude se vysílat na digitálním rádiu Leonardo (Český rozhlas). Překvapila mě katastrofálně nízká účast (skoro bych řekl, že zaměstnanců rozhlasu bylo víc než diváků), a to navzdory dobré propagaci. Buď lidi nezaujalo téma, nebo diskutující (Bože, je to vůbec možné?), anebo je nebaví debaty jako takové. Pamatuju se, že když jsme dělali před lety debaty o médiích s Centrem pro média, chodilo celkem dost lidí. Druhý zážitek: debatu moderoval Robert Tamchyna, kterého si pamatuju z Mikrofóra z konce osmdesátých let. Vůbec jsem netušil, že ještě v rozhlau dělá, jeho jméno ke mně za tu dobu dolehlo jen výjimečně. Článek shrnující to podstatné z debaty vyšel na Českých médiích (klobouk dolů před autorem, napsal to resumé mnohem chytřeji, než jsem měl sám z debaty i vlastních odpovědí pocit).