Šéfa ČT by měla vybrat zavedená a renomovaná personální agentura, Rada ČT je nedůvěryhodný ansámbl
Na kraválu kolem České televize a volby jejího ředitele je zajímavý nihilismus, s jakým ostatní média na veřejnoprávní televizi pohlížejí a s jakým ji hodnotí. A pak taky nedůvěra, jakou má většina společnosti k institucím. Jakýmkoliv. Obojí vytváři dost podivnou past, která může nejen České televizi způsobit značné škody.
Nejprve k onomu nihilsmu. Kdyby někdo posuzoval Českou televizi jen podle toho, co se oní v poslední době říká a píše, musel by lehce nabýt dojmu, že je to zkorumpovaný a nefungující podnik. Její šéfové jsou telefonicky řízení politiky, navzájem na sebe donášejí a nejsou schopni vykonávat svou práci.
Možná to tak je, Bůh suď. Nejsem insider, nemám v tom baráku žádný kšeft a poměry v jeho nitru jsou mi celkem ukradené. Ale když si čas od času televizi pustím, vidím v ní z novinářského hlediska solidní zpravodajství a slušnou publicistiku.
Jsou generální ředitel Janeček či šéf zpravodajství Fridrich kašpárky na nitích, za které tahají politici? Opět nemohu sloužit fundovanou odpovědí. Ale pokud by to tak bylo, asi by těžko byly odvysílány reportáže, které jsme v minulých letech viděli třeba v pořadu Reportéři. Konec konců to byla reportáž České televize, která nepřímo vedla k pádu vlády.
Navíc v žádné profesi se nešíří klepy tak rychle jako v novinařině. Kdyby Fridrich nebo Janeček "sjezdil" z politických důvodů některého z redaktorů za jeho práci, mluvilo by se o tom ještě týž den v každé pražské hospodě i redakční kuřárně.
Že politici posílají esemesky lidem z médií, je takový perverzní český zvyk. Osobně nevěřím, že tím skutečně něco ovlivňují. Je to takové šidítko moci. V české politice se nosí, když někdo takzvaně někoho "umí", ale ve skutečnosti to znamená jen to, že má jeho číslo v mobilním telefonu. Novináři a mediální šéfové dělají chybu, že na politiky reagují. Ale když ono to zase docela hezky dráždí ego. Napíše vám premiér, že jste ho naštvali komentářem, a vy to pak můžete večer ukazovat kolegům v hospodě. Řekl bych, že tady budou kořeny onoho démonického "prorůstání politiky a médií".
Neznamená to, že situace kolem České televize je dobrá. Ba naopak. Teoretici novinářské etiky vědí, že zdání střetu zájmů je stejně nebezpečné jako střet zájmu samotný. Vlastně je jedno, jestli politici ovlivňují televizní šéfy. Ale jakmile si to veřejnost začne myslet, ztrácí dané médium svou kredibilitu i vliv. Pánům Tvrdíkovi a Langerovi vyhovovala v jejich kruzích pověst lidí, kteří "umějí" televizi. A i když ji asi ve skutečnosti "neumějí", tak v důsledku stejně její pověst poškodili. Je chybou Janečka, Fridricha a možná i dalších, že s nimi tuhle hru hráli.
Tím se dostávám ke krizi důvěry v instituce. Nikdo dnes nevěří, že Rada České televize je schopna vybrat nezávisle a objektivně nejlepšího kandidáta. Předpokládá se, že radní budou zastupovat zájmy politických stran, které je na jejich posty dosadily. Složení Rady tomu nahrává.
Co s tím? Ve veřejnosti existuje určitý mýtus, že by pomohlo, kdyby radu tvořily respektované a silné osobnosti. Nejčastěji se mluví o akademicích, spisovatelích či obecně intelektuálech. Ale je to opravdu jen mýtus. Nebo teoretická konstrukce. Pokud bychom ji chtěli převést do praxe, narazíme na starý známý problém: kdo takové osobnosti vybere a kdo zvolí?
Ale já navíc ani nevěřím, že rada tvořená byť z důvěryhodných osobností by dokázala ředitele televize vybrat dobře. Najít manažera není otázka charakteru, ale čistě profesionality. Rada by měla udělat jednoduchou věc: pověřit výběrem generálního ředitele zavedenou a respektovanou společnost, která se tímto zabývá. Jsem si jistý, že by vybrala lépe než ten současný ansámbl rady. A že by takto vybraný ředitel měl silnější mandát. Je to paradox, ale soukromá firma dávající všanc své dobré jméno a pověst je dnes v Česku důvěryhodnější než veřejná volená instituce.
Platí to ostatně i o kontrolní funkci rady. Co se týče hospodaření, lze na televizi dohlížet stejně standardně jako na kteroukoliv jinou instituci hospodařící se státními nebo veřejnými penězi. A co se týče novinářské vyváženosti a profesionality, i to je otázka více odborná než "charakterová". Kvalitu žurnalistické práce lze měřit mnohem exaktněji, než si většina lidí myslí. Stručně řečeno jde o "pojmy", ne o "dojmy". A je jedno, jestli jsou to dojmy bývalé koulařky, duchovního, nebo vysokoškolského profesora.
Ředitele televize musí být odvolatelný, ale proč nenechat tuto pravomoc sněmovně? Bylo by to čistší a průhlednější, aspoň tedy v tom případě, že by důvody odvolání byly nově a přesněji specifikovány v zákoně. Televizi by to nijak nezpolitizovalo. Žádná rada stejně dosud ředitele nikdy neodvolala, když k tomu neměla zelenou od politiků. A to je špatně. Rada nemůže být prodlouženou rukou politiků, nýbrž naopak orgánem, který televizi bude před politiky chránit. Ale to samozřejmě nemůžeme čekat od rady volené sněmovnou. Musela by být poskládána z více zdrojů, kde stát či politici by byli jen jedním z "dodavatelů".
Z toho všeho mi vychází, že není zas tak důležité, koho či zda vůbec někoho vybere Rada v červenci čela televize. Ale urychleně by měla začít diskuse a práce na změně zákona. Ten současný není schopen dát České televizi to nejdůležitější, tedy důvěryhodnost. V době, kdy recese ohrožuje seriózní média nejvážněji v jejich historii, společnost silná a respektovaná veřejnoprávní média prostě potřebuje.
(Psáno jako Úhel pohledu pro LN)
Nejprve k onomu nihilsmu. Kdyby někdo posuzoval Českou televizi jen podle toho, co se oní v poslední době říká a píše, musel by lehce nabýt dojmu, že je to zkorumpovaný a nefungující podnik. Její šéfové jsou telefonicky řízení politiky, navzájem na sebe donášejí a nejsou schopni vykonávat svou práci.
Možná to tak je, Bůh suď. Nejsem insider, nemám v tom baráku žádný kšeft a poměry v jeho nitru jsou mi celkem ukradené. Ale když si čas od času televizi pustím, vidím v ní z novinářského hlediska solidní zpravodajství a slušnou publicistiku.
Jsou generální ředitel Janeček či šéf zpravodajství Fridrich kašpárky na nitích, za které tahají politici? Opět nemohu sloužit fundovanou odpovědí. Ale pokud by to tak bylo, asi by těžko byly odvysílány reportáže, které jsme v minulých letech viděli třeba v pořadu Reportéři. Konec konců to byla reportáž České televize, která nepřímo vedla k pádu vlády.
Navíc v žádné profesi se nešíří klepy tak rychle jako v novinařině. Kdyby Fridrich nebo Janeček "sjezdil" z politických důvodů některého z redaktorů za jeho práci, mluvilo by se o tom ještě týž den v každé pražské hospodě i redakční kuřárně.
Že politici posílají esemesky lidem z médií, je takový perverzní český zvyk. Osobně nevěřím, že tím skutečně něco ovlivňují. Je to takové šidítko moci. V české politice se nosí, když někdo takzvaně někoho "umí", ale ve skutečnosti to znamená jen to, že má jeho číslo v mobilním telefonu. Novináři a mediální šéfové dělají chybu, že na politiky reagují. Ale když ono to zase docela hezky dráždí ego. Napíše vám premiér, že jste ho naštvali komentářem, a vy to pak můžete večer ukazovat kolegům v hospodě. Řekl bych, že tady budou kořeny onoho démonického "prorůstání politiky a médií".
Neznamená to, že situace kolem České televize je dobrá. Ba naopak. Teoretici novinářské etiky vědí, že zdání střetu zájmů je stejně nebezpečné jako střet zájmu samotný. Vlastně je jedno, jestli politici ovlivňují televizní šéfy. Ale jakmile si to veřejnost začne myslet, ztrácí dané médium svou kredibilitu i vliv. Pánům Tvrdíkovi a Langerovi vyhovovala v jejich kruzích pověst lidí, kteří "umějí" televizi. A i když ji asi ve skutečnosti "neumějí", tak v důsledku stejně její pověst poškodili. Je chybou Janečka, Fridricha a možná i dalších, že s nimi tuhle hru hráli.
Tím se dostávám ke krizi důvěry v instituce. Nikdo dnes nevěří, že Rada České televize je schopna vybrat nezávisle a objektivně nejlepšího kandidáta. Předpokládá se, že radní budou zastupovat zájmy politických stran, které je na jejich posty dosadily. Složení Rady tomu nahrává.
Co s tím? Ve veřejnosti existuje určitý mýtus, že by pomohlo, kdyby radu tvořily respektované a silné osobnosti. Nejčastěji se mluví o akademicích, spisovatelích či obecně intelektuálech. Ale je to opravdu jen mýtus. Nebo teoretická konstrukce. Pokud bychom ji chtěli převést do praxe, narazíme na starý známý problém: kdo takové osobnosti vybere a kdo zvolí?
Ale já navíc ani nevěřím, že rada tvořená byť z důvěryhodných osobností by dokázala ředitele televize vybrat dobře. Najít manažera není otázka charakteru, ale čistě profesionality. Rada by měla udělat jednoduchou věc: pověřit výběrem generálního ředitele zavedenou a respektovanou společnost, která se tímto zabývá. Jsem si jistý, že by vybrala lépe než ten současný ansámbl rady. A že by takto vybraný ředitel měl silnější mandát. Je to paradox, ale soukromá firma dávající všanc své dobré jméno a pověst je dnes v Česku důvěryhodnější než veřejná volená instituce.
Platí to ostatně i o kontrolní funkci rady. Co se týče hospodaření, lze na televizi dohlížet stejně standardně jako na kteroukoliv jinou instituci hospodařící se státními nebo veřejnými penězi. A co se týče novinářské vyváženosti a profesionality, i to je otázka více odborná než "charakterová". Kvalitu žurnalistické práce lze měřit mnohem exaktněji, než si většina lidí myslí. Stručně řečeno jde o "pojmy", ne o "dojmy". A je jedno, jestli jsou to dojmy bývalé koulařky, duchovního, nebo vysokoškolského profesora.
Ředitele televize musí být odvolatelný, ale proč nenechat tuto pravomoc sněmovně? Bylo by to čistší a průhlednější, aspoň tedy v tom případě, že by důvody odvolání byly nově a přesněji specifikovány v zákoně. Televizi by to nijak nezpolitizovalo. Žádná rada stejně dosud ředitele nikdy neodvolala, když k tomu neměla zelenou od politiků. A to je špatně. Rada nemůže být prodlouženou rukou politiků, nýbrž naopak orgánem, který televizi bude před politiky chránit. Ale to samozřejmě nemůžeme čekat od rady volené sněmovnou. Musela by být poskládána z více zdrojů, kde stát či politici by byli jen jedním z "dodavatelů".
Z toho všeho mi vychází, že není zas tak důležité, koho či zda vůbec někoho vybere Rada v červenci čela televize. Ale urychleně by měla začít diskuse a práce na změně zákona. Ten současný není schopen dát České televizi to nejdůležitější, tedy důvěryhodnost. V době, kdy recese ohrožuje seriózní média nejvážněji v jejich historii, společnost silná a respektovaná veřejnoprávní média prostě potřebuje.
(Psáno jako Úhel pohledu pro LN)
Štítky: média
vystavil Miloš Čermák v
14:07
Počet komentářů: 1
Letos uběhne čtvrtstoletí od momentu, kdy si americký prezident Ronald Reagan odkašlal a pronesl do rozhlasových mikrofonů: "Američtí spoluobčané, mám to potěšení vám sdělit, že jsem dnes podepsal legislativu, kterou jsem jednou provždy postavil Rusko mimo zákon. Začneme bombardovat za pět minut."
