Kopírování "nezabíjí" knihy. Aspoň zatím

Většina nakladatelů, kteří v minulých měsících nabídli digitální verze některých titulů zadarmo, hlásí dobré výsledky. Knihy získávají nové čtenáře, prodej papírových verzí týž knih však neklesá, ba naopak. U některých titulů zaznamenalo zveřejnění digitální verze (v některých případech pouze časově omezené) výrazný nárůst prodeje.

Sám jsem zkusil před měsícem nabídnout knížku Jak uběhnout maraton za 100 dní, kterou jsem napsal loni s Miloše Škorpilem a vydal na podzim. Knížka se prodává v některých knihkupectvích (kamenných i internetových) a ze třítisícového nákladu je víc než polovina rozebrána. Nabídkout knížku zdarma bylo svým způsobem riskantní, ale zdá se, že se to vyplatilo.

Výsledek: zhruba stovky stažení verze v PDF (přesně to nevím, ale odhaduji z počtu přístupů na uvedenou stránku). Pokud vím, prodej v knihkupectvích zůstal zhruba stejný (jde opět o pouze orientační výsledek, lépe řečeno "pocit", přesná data budu mít později). Sám jsem přes web prodal 37 knih, což beru jako úspěch (vzhledem k tomu, že prodej nijak zvlášť neinzeruji).

Experiment pokračuje: knihu si stále můžete zdarma stáhnout ve formátu PDF nebo objednat na papíře za "blogovou" cenu 149 Kč (splatnou převodem na účet). Přeji radost z běhání, jaro je tady!

Trénink na maraton? Třeba už ve čtvrtek

Už jste si stáhli digitální verzi knížky Jak uběhnout maraton za 100 dní? Udělejte to, a pokud váháte, kdy a jak začít trénovat, můžete začít hned. Lépe řečeno ve čtvrtek večer. Ultramaratónec Miloš Škorpil, který tuto knížku napsal, pořádá své pravidelné běžecké tréninky v pražské Stromovce. Vítáni jsou běžci všech výkonostních parametrů. Nikdo se nemusí bát, že nebude stačit. Běží se volným tempem, účastníci se připadně rozdělí do několika skupinek. Miloš Škorpil ukazuje, jak se správně rozcvičit a jak se po tréninku protáhnout. Sraz v 18:15 u Šlechtovy vily, na hlavním okruhu ve Stromovce. Běží se po pevných asfaltových (a osvětlených) cestách. Kdo se zúčastní, ať mi "ťukne" do mailu, abychom věděli, kolik se přibližně zúčastní běžců. "Ťuknout" samozřejmě můžete i objednávku papírové knihy za blogovou cenu 149 korun.

Spisovatel Neil Gaiman nabídne jeden ze svých bestsellerů bezplatně na webu

Britský spisovatel Neil Gaiman je poměrně dobře známý i v Česku, vyšly mu například knížky Nikdykde (1998), Hvězdný prach (1999) či Američtí bohové (2001). Kromě toho napsal scénáře k slavným komixům Sandman a také k několika úspěšným hollywoodským filmům.

Klasik moderní sci-fi je známý tím, že chodí oblečen v černém a prakticky nevychází z domu bez černých brýlí, ale kromě těchto extravagancí je pozoruhodný také tím, že už sedm let poctivě bloguje. V sobotu 9. února oslavil se svým blogem sedmé narozeniny (a spočítal, že na něj za tu dobu napsal 1071213 slov).

Jako dárek sobě a především svým čtenářům si rozhodl dát svou vlastní knížku - lépe řečeno její text ve formátu PDF, který nabídne komukoliv na své webové stránce ke stažení zdarma. Která knížka to bude? O tom během následujícího týdne budou rozhodovat sami čtenáři, a to v internetovém hlasování (zatím vedou Američtí bohové, ale stále lze posílat hlasy).

Gaiman si právo "věnovat" knížku čtenářům na webu domluvil se svým nakladatelem, kterým je firma Harper Collins. Jak jsem už napsal, jde o dárek čtenářům, ale nepochybně i experiment, jehož cílem je zjistit, jak se bezplatné zveřejnění elektronické verze promítne do prodeje knihy na papíře. Podle některých autorů (například Brazilce Paola Coelha) nevede zveřejnění knohy v digitální podobě k poklesu, ale naopak nárůstu prodeje.

Připomínám čtenářům tohoto webu, že jsem - inspirován právě Coelhem a jeho přednáškou v Mnichově - nabídl ke stažení PDF verzi knížky Jak uběhnout maraton za 100 dní. První dny experimentu jsou uspokojivé: text si stáhly přibližně stovky čtenářů, někteří z nich si objednali i papírovou knížku. Zda se zvýšil i prodej v knihkupectvích, se ještě ukáže. Každopádně děkuji za zájem a případným vyzyvatelům maratonu připomínám, že si knížku stále můžou stáhnout (i koupit).

Chcete běžet maraton? V květnu 2008 v Praze? Začněte trénovat

Loni v listopadu jsem s ultramaratóncem Miloše Škorpilem vydal knížku Jak uběhnout maraton za 100 dní. Je to 240stránková knížka kapesního formátu, která obsahuje kompletní tréninkové plány (pro začátečníky, průměrně zdatné běžce i zkušené vytrvalce), obsahuje spoustu praktických rad a může sloužit i jako tréninkový deník. Knížku jsme vydali v nákladu 3000 kusů, zhruba polovina nákladu je vyprodána.

Právě teď zbývá do maratonu 100 dní! Rozhodli jsme nabídnout text knihy zadarmo ke stažení (zde ve formátu PDF, velikost cca 1,1MB). Vedou nás k tomu dva důvodu. Za prvé si myslíme, že maraton může uběhnout úplně každý a že je to tak skvělá zkušenost, že ji chceme dopřát co největšímu počtu lidí. A za druhé, podle zkušeností některých nakladatelů pomáhá "pirátství" prodeji knih.

Logika je jednoduchá. Stáhněte si text v PDF a zjistíte, že nabízíme dobře napsaný, graficky skvěle upravený a prakticky využitelný text. Můžete si ho uložit na harddisku a číst z obrazovky, nebo si ho vytisknout a používat jako tréninkový deník. Anebo si tu knížku můžete zároveň objednat a koupit, protože nejpraktičtější (a nejlevnější) variantou je stále ta klasická papírová. Pokud se vám elektronická verze líbí, objednejte si papírovou na tomto mailu. Za speciální "blogovou" cenu 149 Kč (cena v knihkupectvích je 219 Kč). Stačí napsat, že si knížku závazně objednáváte na danou adresu. Po zaplacení na účet obdržíte knížku do tří dní expresní poštou.

Beru to jako experiment, jehož výsledek mě zajímá. Dám vám vědět, jak dopadl! A vy napište, jestli se vám knížka líbí a zda podle ní už běháte. Je jedno, jestli si ji stáhnete, anebo koupíte.

Maraton v knihkupectví? Ale ano!

Knížka "Jak uběhnout maraton za 100 dní" byla úspěšně pokřtěna, Miloš Škorpil uběhl v úterý odpoledne v Domě knihy na Václavském náměstí první maraton v knihkupectví na světě. Na jeho stopkách i monitoru běhátka svítil čas 3:51:27. Pro zkušeného ultramaratónce spíše horší čas, ale vzhledem k okolnostem (zejména vydýchaný vzduch a celkově "nesportovní" prosředí literární kavárny) skvělý sportovní výkon. Nehledě na to, že Miloš za běhu podepisoval knihy a odpovídal na otázky novinářů. Připravuji podrobnou fotogalerii.

Druhá výzva: Maraton v knikupectví

Dokáže kočka uběhnout maraton na běhacím pásu? Toť otázka, podle jednoho videa publikovaného na YouTube se zdá, že asi ano, ale pro všechny zúčastněné by to asi byla pořádná makačka. Naopak pro ultramartónce Miloše Škorpila je to brnkačka. V úterý úderem dvanácté jeden takový maraton odstartuje, a to v Domě knihy Kanzelsberger na Václavském náměstí. Podle všech dostupných informací jde o vůbec první maraton uběhnutý v knihkupectví na světě, takže pokud máte chvilku, přijďte ho mezi dvanáctou a třetí odpoledne podpořit. Bude zároveň podepisovat knížku. Tak určitě přijďte, ať tam neběží jen tak "pro kočku".

Momentka z Londýna

Po asi desetikilometrovém běhu v Hyde Parku jsem dorazil na Lancaster Gate a šel se napít vody z fontánky. Za necelou hodinku se úplně změnilo počasí. Vymetená obloha se zatáhla a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Ale bylo teplo, takže vůbec nevadilo, že na sobě mám jen trenýrky a běžecké triko.

U fontánky stáli dva asi třicetiletí manželé v zimních bundách. Fotili holuby a veverky, což v Hyde Parku dělají všichni. "Támhletoho vyfoť," řekl česky muž a ukázal na mě. "To je dobrej magor."

Nevím, jestli tím měl na mysli mé stylové oblečení, běžecký styl nebo celkový zjev, ale nemohl jsem to nechat jen tak. Ještě jednou jsem se napil příjemně chladné vody, utřel si ústa a s úsměvem řekl: "Podívej se na sebe, ty debile."

Jen na malý okamžik jsem měl možnost vychutnat jeho zcela vytřeštěný výraz. Pak jsem se znovu rozběhl ven z Hyde Parku směrem k Paddingtonu. Takhle si představuji začátek krásného dne.

Jak uběhnout maraton za 100 dní?

Můj kamarád Miloš Škorpil napsal knížku "Jak uběhnout maraton za sto dní". Pomohl jsem mu ji napsat a připravit do tisku, protože to považuji za skvělý nápad. A protože běžet maraton je pozoruhodný, mimořádný zážitek. Přeji ho každému. Koho tato knížka nebo maraton obecně zajímá, nechť v úterý přijde odpoledne (kdykoliv mezi dvanáctou a třetí) na Václavské náměstí do Domu knihy Kanzelsberger. Miloš Škorpil tam na běžícím pásu poběží první maraton v knihkupectví na světě. Takovou autogramiádu nejen Praha ještě nezažila.

Mockrát se mě lidé ptali: "Myslíte si, že bych mohl maratón uběhnout i já?" To bylo v době, kdy jsem se stal jedním z nejznámějších českých maratonců. Z jednoduchého důvodu: proslavil jsem se sám. Jako novinář jsem se sám sobě coby maratónci stoprocentně věnoval.

Svůj první maratón jsem uběhl v roce 1995 jako reportér časopisu Reflex. Nevím, čí to byl nápad, jestli můj, anebo někoho z redakce. Jistě si pamatuji pouze to, že nebylo v plánu, abych doběhl až do cíle. Tehdy se v Praze poprvé běžel Pražský mezinárodní maratón, který byl u nás prvním masovým maratónem městského typu. V Reflexu tehdy byly módou reportáže typu "na vlastní kůži". Reportéři se na omezenou dobu stávali například popeláři, vyhazovači v nevěstinci či daňovými podvodníky. Já jsem se stal na čtyři hodiny, osm minut a šestnáct vteřin maratóncem.

Přesně tak dlouho trvala má cesta ze startu do cíle. Byl to děsivý, ale zároveň mimořádně povznášející zážitek. Byl jsem z něj zcela u vytržení a napsal o tom třístránkovou reportáž. Dostal jsem pak mnoho jízlivých dopisů od čtenářů, kteří poukazovali na to, že s tak špatným časem ještě asi žádný maratónec světa neměl tak velkou publicitu. Asi měli pravdu.

Běhal jsem čas od času už předtím, ale právě po mém prvním maratonu se mi pravidelné běhání stalo posedlostí. Nebo spíš každodenní radostí. Díky běhání jsem poznal spousty míst na světě jinak než jako obyčejný návštěvník: když si v šest ráno jdete v cizím městě zaběhat, vidíte věci a zažijete situace, které se jindy zažít nedají. A díky běhání jsem poznal spousty fajn lidí.

Jedním z nich je Miloš Škorpil. Napsal mi před pár lety mail, že běží napříč republikou a jestli se k němu nechci připojit. Na pár desítek, maximálně nějakou tu stovku kilometrů. Běžel jsem s ním asi patnáct kiláků po kolínské silnici.

Pamatuji se, že mně řekl, že si vzpomíná, jak mě na posledním Pražském maratonu předbíhal. "Bylo to na rohu nábřeží a Revoluční." To mě překvapilo. Pokud jsem si dobře pamatoval, tak to byl zhruba tak třicátý kilometr. Že by mě tenhle zkušený ultramaratonec předběhl až tak pozdě? Přiznám se, že mě to zalichotilo. Ale pak Miloš na vysvětlenou dodal: "Já jsem tehdy běžel z Vídně." Ukázalo se, že si Pražský maraton "střihl" jen jako takové "vítězné kolečko" na závěr jednoho ze svých šílených ultraběhů.

A právě s Miloše Škorpilem jsme napsali knížku "Jak uběhnout maraton za 100 dní". Její premisa je jednoduchá: maraton může uběhnout (a nakonec uběhne!) každý, kdo se pro to rozhodne. Proč tedy číst knížku? Protože budoucím maratoncům zkušenosti pomohou. Samozřejmě by je získali i sami, ale v případě maratonského tréninku je to často velmi bolestné. A hlavně zbytečné.

Miloš Škorpil poběží příští týden tři maratony: první v pondělí v prodejně Adidas (křest knihy), druhý v úterý na Václavském náměstí (autogramiáda a první maraton uběhnutý v knihkupectví na světě!) a třetí v neděli v New Yorku. Zvu vás srdečně například na ten druhý. Začíná přesně v poledne, předpokládaný "doběh" do cíle je kolem třetí odpoledne. Moc se těším, až Miloš naskočí v kultivovaném a elegantním prosředí Domu knihy na Václavském náměstí na pás ... o rozdá si to s tou slavnou tratí. Přijďte.

Po vídeňském nábřeží

To jsou paradoxy. Před rokem a něco jsem stál na tom samém místě co dnes. Nedaleko vídeňského Stadtparku. Bylo brzy ráno, auto jsem zaparkoval do podzemní garáže a volal Karlu Schwarzenbergovi, kde ho v té Vídni zatraceně najdu. V aktovce jsem měl grafické návrhy nové podoby časopisu Respekt. "Kde jste?", ozval se ve sluchátku známý hlas. Podíval jsem se na cedulku na nejblížším domě. "Na Georg-Coch-Platz", řekl jsem. "Prokristapána. Co tam děláte? A proč vůbec nepřiedete ke mně?" Potlačil jsem nervózní nevrlost a zdvořile odpověděl: "A kde vás, prosím, najdu?" V telefonu to zachrastilo, jak se Karel Schwarzenberg nejspíš otřásl, jak hloupé může mít jeho zaměstnanec dotazy. "Samozřejmě na Schwarzenberg Platz," řekl.


Tehdy jsem byl "letním králem" časopisu Respekt. Málo vyspalý a unavený po tříhodinové cestě. A také uondaný věčným jednáním s grafiky, tiskárnami a bývalými kolegy redaktory. Karel Schwarzenberg vypadal naopak odpočatě a spokojeně. Když jsem za ním tehdy na sklonku léta ve Vídni byl, nemohl jsem vědět, že se má kariéra v Respektu bude počítat na pouhé týdny. A on zase určitě netušil, že už za pár měsíců bude šéfem české diplomacie. Naše životy to každopádně proměnilo. Doufám, že ten jeho stejně pozitivně jako můj.


Dnes jsem každopádně příjemně odpočat po noci strávené v hotelu Radisson. Na nohou mám běžecké boty, na sobě trenýrky a větrovku. Běžím podle rady slečny z recepce, která doporučuje k proběhnutí Městský park, "a jestli to bude málo, pak to vezměte podél kanálu, dokud budete moct". Dobrá rada a skvělý běh. Z městského parku běžím kolem nějakého kanálu až na nábřeží, kde se na pár minut zaseknu, proptože musím čekat na zelenou. Provoz je hustý a křižovatka nepřehledná, takže si na červenou netroufám. Ale pak mě čeká nádherný, zhruba čtyřkilometrový úsek podél Dunajského kanálu. Cesta vede přímo u vody a vyhýbá se jakémukoliv provozu. Po třech kilometrech se městská scenérie mění na přírodní, takže by člověka vůbec nenapadlo, že je v samém centru Vídně. Běží se systémem "tam a zpátky", což je sice trochu otrava (lepší je "kolečko"), na druhou stranu si lze délku flexibilně určit.

• Hodnocení tratě: perfektní. Délka: 9,1 km. Průměrné tempo: 5:27 min/km. Průměrná tepová frekvence: 130. Spokojenost: maximální. Graf (profil, tempo, GPS).
• Fotografie na Buzznet.com.
• Satelitní snímek s vyznačenou tratí.