Antikryštof: "Parkování v křižovatce"

Karin vyfotografovala policejní auto na křižovatce Náměstí bratří Synků, Sezimovy a Boleslavovy ulice, 28. září. Píše: "Sama bych s podobně zaparkovaným autem neměla žádný problém, ale právě městská policie tomu tady říká ´parkování v křižovatce´ a otravuje kvůli němu řidiče už několik let. I já jsem v prvopočátcích musela dojít ´podat vysvětlení´, manžela to stálo asi 200,- Kč. Štvalo nás to proto, že právě tam policejní auta čas od času vídáme. Jsou však neprůstřelní: když se zeptáte, ´vyžádalo si to řešení případu´."

Antikryštof pokračuje

Dorazila fotka Jana S. "Foto jsem pořídil nezávisle na Vašem článku, asi o týden dříve na parkovišti u Kladenského Kauflandu. Páni příslušníci si byli evidentně nakoupit svačinku, jak se ukázalo o chviličku později... Doufám, že rubrika se bude pomalu rozrůstat a že neplánujete její zrušení ;-) Byla by to velká škoda."

Odpověď zní: zrušení neplánuji, ba naopak. Sám mám svůj mobilní telefon v pohotovosti. Posílejte další úlovky.

Antikryštof: Zaslané fotky

Zde jsou zaslané fotografie:


1. "Fotka z brněnských ulic. Sice staršího data, ale jistě potěší." (Lukáš N.)



2. Benešov.



3. "Fotka je z Letňan, pořízená 10. září." (Jan H.)



4. "Fotografie u Tesca je důkazem, že i policie může za své přestupky nést následky. Zřejmě někomu vadili ve výjezdu." (Martin)



5. Bez komentáře. (Radek B.)

Mám na vás pifku …

… chce se mi vzkázat policistům, a zvlášť těm dvěma šerlokům, kteří mě na dálnici „odchytili“ s telefonem u ucha. Nebyli to žádní začátečníci, a tak se ke mně nenápadně přiblížili zleva v červené škodovce a nafilmovali mě digitální kamerou. Když mě pak předjeli a zastavili, nabízeli mi své záběry pyšně ke shlédnutí. „Vy asi nejste z televize Nova?“, zeptal jsem se v naději, že nepříjemnou situaci vyřeším svým pověstným šarmem a smyslem pro humor.

Ale neměli na vtipy náladu. „A nepomohlo bych, kdybych prohlásil, že já nejsem ve skutečnosti já, ale osobě mě blízká?“, učinil jsem ještě jeden pokus s odkazem na známou právní fintu. Ale tvářili se vyloženě nevraživě. Asi to na ně byla příliš složitá konstrukce. Anebo prostě na mé idiotské poznámky neměli náladu. Své video posléze ocenili tisícikorunovým honorářem, který jsem už raději bez řečí zaplatil.

Chtěl bych jim to vrátit! Asi jako newyorský pošuk vystupující na Internetu – a zejména na portálu YouTube.com – pod jménem Jimmy Justice neboli Jimmy Spravedlnost. Už řadu měsíců filmuje policisty v newyorské čtvrti Brooklyn, a to vždy v situacích, když sami porušují nějaké zákony nebo pravidla. Například parkují na zákazu stání, přejíždějí plnou čáru nebo jezdí bez bezpečnostních pásů. Většinou pak dotyčné policisty ještě vyhledá a provokuje je dotazy, proč ten či onen přestupek udělali.

Jsou to někdy fascinující videa. Například když Jimmy nafilmuje tlustou policistku, která otočí auto přes plnou čáru do protisměru. „Jaký jste to příklad pro občany New Yorku? Jste policistka! Musíte přece vědět, že v této čtvrti je zakázáno se na ulici otáčet!“, vykřikuje Jimmy zpoza kamery. „Tak mě zatkněte!“, odpovídá rozčíleně policistka.. „Nemůžu vás zatknout. Ale mám na videu, jak porušujete zákon,“ říká Jimmy. Debata pokračuje, policistka je čím dál víc vytočená. „Kdo vy vlastně jste?“ Odpověď: Jsem Jimmy Justice. A doba, kde jste se vy policisté proháněli po New Yorku jako kovbojové, je pryč!“

Nebo jiné video, na kterém Jimmy zachytil policejní auto stojící na autobusové zastávce. „Máte tady povolení parkovat?“, ptá se. „Mám,“ odpovídá bez mrknutí oka policista. Nezdá se, že by měl náladu na žerty. „Jak to?“ „Jsem tady u naléhavého případu.“ Když chce Jimmy vědět, o jaký naléhavý případ se jedná, říká policista cosi o dopravním problému o kus dál. „Myslel jsem, že naléhavý případ znamená, že je ohrožen něčí život,“ říká Jimmy. A policista odpovídá: „Možná je váš život v ohrožení.“

V minulých týdnech Jimmyho „objevila“ tradiční média. Ta nejčastější otázka na šestatřicetiletého hudebníka, který nechce prozradit své skutečné jméno, zněla: Proč tohle všechno dělá? „Jsem obyčejný maník, který si užívá svých patnáct minut slávy. A proč to dělám? Protože mě vadí, když se policie chová tak, jako by jí všechno patřilo. Už dřív jsem psal stížnosti na úřady, ale nikdo se tím nezabýval. Tak je teď filmuju a dávám na Internet. Zdá se, že se konečně začne něco dít,“ říká Jimmy v reportáži, kterou s ním natočila jedna z lokálních newyorských stanic.

Mezi mediálními experty se okamžitě rozběhla debata, zda Jimmyho lze, anebo nelze považovat za reportéra. Jedni tvrdí, že jde přímo o ukázkový příklad tzv. občanského žurnalismu. Jiní naopak říkají, že o novinařinu v pravém slova smyslu nejde a že by se média od lidí jako Jimmy měla dostancovat. Vždyť porušuje mnohá profesní pravidla, například tím, že policisty provokuje a sám se chová nezodpovědně.

Většinu Newyorčanů však tyhle debaty nezajímají. Je pro ně důležité, jaký mají Jimmyho eskapády dopad. A ten je bezesporu pozitivní. Mnozí policisté jakoby najednou objevili, že cosi jako zákony a dopravní pravidla existují. A ti otrlejší se před spácháním přestupku aspoň rozhlédnou, jestli někde kolem není chlápek s kamerou.

Není to inspirující? Co takhle vyrazit do ulic a ulovit si pár uniformovaných provinilců? Neuděláme si tenhle víkend takového Antikryštofa? Dejte do pohotovostii své mobilní telefony, fotoaparáty a kamery. Neříkejte, že pár esenbáků parkujících třeba na přechodu nebo na místech pro invalidy nenachytáme. Pošlete mi své úlovky a uděláme si z nich na téhle dvoustraně tablo. Pro mě za mě, nemusíme tomu ani říkat žurnalismus.