Nevím, co jsem komu udělala…

Neměla jsem v plánu jet do Varů ani omylem, ale stále čtu články o tom, jak jsem protestně odjela na Krétu. Ano, články i od tebe, pane šéfredaktore…

Vary mi jsou úplně jedno, a když mám volno, absolutně nehodlám svůj drahocenný čas trávit ve Varech, kde mi za to ani nezaplatí, a jak všichni moc dobře víte, zadarmo já nikam nejezdím, takže prosím o to, abyste mě s festivalem nespojovali!

Absolutně mě nezajímá, co se tam děje, kolik stojí šaty, které oblékají všichni, protože, upřímně, nikdo si je do Varů nekoupí. Všichni je mají půjčené, takže ani nemusíte mít depku, že na ně nemáte. Jediné, čeho lituju, je fakt, že jsem nemohla na vlastní oči vidět Travoltu. Pomáda je můj nejoblíbenější biják a od mala tančím na všechny písničky, co v něm zazněly, a chci být „Bejby“ :-)))

Na Krétě se mám skvěle. Potkala jsem tady spoustu zajímavých lidí… V první řadě ajťáka, díky kterému jsem vám mohla poslat video, protože já a počítač opravdu kamarádi nejsme. Další setkání, skvělá právnička, která nám udělala s Jakubem předmanželskou smlouvu, pak setkání nejšílenější – Eva Decastelo, která měla tak prošmejděné obchody, že jsem nemusela ani hledat.

Kryšpínek je nejšťastnější, že se o mě nemusí s nikým dělit, a já jsem ráda, že se mu můžu naplno věnovat.

Takže vám přeji hezký začátek prázdnin a pusu vám dnes neposílám, ta patří tentokrát jen manželovi, po kterém se mi stýská…

Vaše Agáta