Ti chlapi…

Je mnoho druhů mužů, ale v podstatě jsou všichni stejní.

Každý chlap má pro sebe něco důležitého, bez čeho nemůže existovat. A kupodivu kromě práce to bývají i ženy…

Pro malé děti je nejdůležitější maminka, pro puberťáky spolužačka nebo učitelka, pro 18leté je to zkušená pětadvacítka, pro třicátníky ta, co jim dá dítě a nebude je štvát, takže skromná, ne přehnaně hezká manželka, která toleruje a obdivuje.

Pak se mezi 40–50 rokem života chlapi vrací zpátky k osmnáctileté roštěnce no a v sedmdesáti by už zase nejraději byli s maminkou…

Jasně, ptáte se, co mi bylo podnětem k napsání tohoto článku. Je to jednoduché, měla jsem teď zlomenou nohu, tak se o mě starali moji muži, od Kryšpína a manžela až po mého otce. A každý se staral svým způsobem.

Kryšpín okolo mě chodil a říkal au au a hladil mi nohu, ale přeci jen když spadnul, tak čekal, až vstanu a pomůžu mu. Manžel vařil, ale když spotřeboval všechny suroviny, docela se divil, že se nám v ledničce samy nerozmnožují. A když přišel můj otec a vyndal s velkou slávou film na DVD, zaradovala jsem se, ale pak papá jen suše utrousil, že když jsem mu vracela jeho DVDčka, asi jsem mu naschvál podstrčila jen prázdný obal….

No nic, u maminky by mi bylo asi líp, ale zase život bez těch vtipných mužských tvorů by byla vážně hrozná nuda :-)

Pusu všem,

Vaše Agáta!

PS: Jdu sekat trávu…