Ahoj všem,

Panama je krásná země, kterou jsem projela celou… Byla jsem tam na 18 dní a byla to přesně taková dovolená, o které jsem vždy snila…

Teda až na pár detailů…

Hned první haló bylo už doma, když jsem si chtěla zabalit do kufru, ale bylo mi oznámeno od mého manžela, že kufr určitě ne, ale že batoh.

Další detail – batoh jsem narvala k prasknutí: 6 párů bot, 10× šaty, 18 triček, 8× plavky atd. atd.

No a když jsem si to chtěla dát na záda, přepadla jsem a bylo mi oznámeno, že ať na to vůbec nemyslím, protože batoh si nosí každý svůj… Takže do třetice jsem se s pláčem rozloučila s půlkou obsahu a vyrazili jsme…

Let proběhl normálně a když jsme po 18 hodinách dosedli v Panamě, kde je opravdu vlhko a nedýchatelno, byla jsem šťastná. Ale kam teď, když na mě na letišti nečeká nikdo s tabulkou a mým jménem a odvozem do hotelu? V zemi, kde pokud nemluvíte španělsky nebo kunsky, tak jste v prdeli…

Měli jsme rozmyšleno, že první zastávka bude právě v kunské rezervaci San Blas (365 malých ostrůvků, kde si veškerý turismus řídí právě sami indiáni), podle rady mého strýce, který v Panamě žije, jsme se vydali taxíkem k přístavu, kde jsme si podle něj měli vybrat ostrov a pak strávit pár hezkých dní s indiány po boku, ale realita byla jiná – „přístav“ se skládal z 10 malých kánoí a indiánů, kteří nerozumějí ani slovo… Po pěti hodinách čekání se dostáváme na malou loďku a jede se na ostrov… Plujeme 60 minut a pak nás vysazují na přenádherném kousku země, kde to vypadá, že jsme úplně sami, ale…

Sladká voda? Sprcha? Švábi? Indiáni, co pijou ohnivou vodu? Chatrče? Prázdný ostrov? Uvěznění? Nádherná romantika? 7kg lobster?

Vše se dozvíte v dalším díle:))