Hrajeme blbě, ale to nevadí! Fandíš? Fandím! Fandíme!

A tohle je 7 důvodů, proč je to tak skvělé!

1. Uvidíme zápasy, jejichž výsledek dopředu nezná ani Starka a Pelta, takže ani rozhodčí.

2. Je to celkem unikátní šance podívat se, jak hraje Rosický, než se zase na osm let zraní.

3. Všechny ty české vlaječky na auta, co jste si nakoupili během Mistrovství světa v hokeji, můžete použít ještě jednou. Sice je po třech až čtyřech zápasech budete muset zase pracně sundávat, ale když už jste si je jednou koupili. A té lepenky, co se prodá, na překrytí nápisu Jágr na českých dresech.

4. Je to asi poslední velká akce, u které si budete moct v hospodě zapálit. A to nejen svíčku, ale i cigaretu.

5. Můžete opět poslouchat moudra přesahující chápání a jazykovědci mohou pyšně dmout svou hruď nad tím, jak je čeština košatá. Jak se pořád všude opakuje, nejdůležitější je práce s mládeží, která u fotbalistů zřejmě probíhá tímto stylem:

Umíš kopnout do míče? Umíš, šikovnej. A co jsi dělal o prázdninách?

Hrál jsem naši hru a chodil jsem víc do míče.

A jaká je tvoje oblíbená barva?

Nevím, dál.

Toho bereme.

Jen škoda, že se tentokrát do kádru nedostal Tomáš Hübschman, který se jako jediný fotbalista kdy odvážil pustit do pěti vět za sebou a vznikl z toho nádherný výrok: „Určitě to bude těžkej soupeř. Oni byli na mistrovství světa. A my tam nebyli. A oni tam byli třetí. A my tam nebyli.“

6. Karel Šíp si po zápase se Španělskem zase smlsne, jestli ho tam teda po minule pozvou. Ale bylo by celkem osvěžující slyšet od expertů ve studiu (což jsou jen bývalí fotbalisté, kteří se naučili pracovat s elektronickou tužkou) víc, než že musíme hrát naši hru.

7. Uvidíme, jak hrajeme naši hru. Ať už je jakákoli.