1. Zdrobněliny pro každého

V českém jazyce je spousta zdrobnělin, stejně jako ve většině slovanských jazyků. Český jazyk má tudíž spousty možností, jak něco říct, aby to znělo krásně a roztomile. Například se dá z češtiny poznat pouze z oslovení, jak moc máte rádi osobu, na kterou mluvíte. Kateřina – podle úrovně oblíbenosti – je Katka, Kačka, Kačenka. Z lingvistického hlediska se podobná věc děje i u příjmení – ze Sedláka se stává Sedláček, z Nováka Nováček.

Cizinci může přijít divné, jak jsou pro nás zdrobněliny z kulturního hlediska důležité, ale po nějaké době žití u nás to jistě pochopí. V praxi jsou pak zdrobněliny zdrojem humoru, kreativity a s jejich pomocí se člověk může opět cítit dítětem, i kdyby jen na pár sekund.

2. Boty se doma nenosí. Nikdy!

My Češi věříme tomu, že boty jsou na ven, ne na doma. Ty na ven jsou špinavé, omšelé a mnohdy i smradlavé, kdežto takové domácí papuče jsou čisté a pohodlné. Ve chvíli, kdy se dostanete do dveří české domácnosti, můžete vidět pár (nebo hodně) bot naskládaných v botníku a nebo vedle něj. Považuje se také za nezdvořilé, když do cizí domácnosti vstupujete bos. V těchto situacích vás Čech vysvobodí párem erárních pantoflí. Cizinci, kteří byli obeznámení s tímto zvykem, ho s radostí zavádějí i u sebe doma. Taktéž díky počtu složených bot u dveří jste schopni identifikovat největší party v sousedství!

3. „Uvidíme se a Možná“

Když se vás někdo zeptá, zdali nechcete někam vyrazit a vám se moc nechce, tato dvě kouzelná slovíčka vás krásně zbaví veškeré odpovědnosti za to, když se neukážete. A když se vám opravdu nechce, spojte tyto fráze do jedné věty! „No, uvidíme no, možná, možná no, ještě uvidím“ a nikdo vám nemůže říct ani popel, když nedorazíte na oslavu svojí patnáctileté sestřenice.

4. Chatař a chalupář

Písmenko „Ř“ pro cizince značí něco, co nikdy v životě nebudou schopni vyslovit. U těchto slov to ale tak těžké není, vzhledem k postavení „ř“ na konci slova. Tato dvě slova podle cizinců vznikla díky komunismu, kdy se nemohlo moc cestovat, a tak se jezdilo na venkov na chatu nebo chalupu. Někteří Češi mají dokonce to štěstí, že si takováto útočiště nemuseli pořizovat, ale zdědili je po svých prarodičích z Horní Dolní. Najednou se z Pražáků stali ostřílení vesničané, kteří lámali vazy muflonům, když zrovna měli chvilku. Tento trend se rychle uchytil v zahraniční, protože každý nemá tolik peněz, aby si každé léto dovolil all-inclusive na Mallorce.

5. Chození „na houby“

Pouze u nás v Čechách je tahle činnost považována za národní sport. České úsloví praví, že všechny houby jsou jedlé, ale některé jen jednou. Někteří cizinci stráví 5 hodin v lese a přinesou jednu ušmudlanou babku. Český expert za hoďku nasbírá tolik hub, že je z nich celá rodina schopna žít následující rok, a to s relativně kvalitní a nutriční stravou. Vždycky poznáte českou domácnost podle police v kuchyni, na které dominuje pětilitrová zavařovačka narvaná sušenými houbami od víka až po dno.

6. Turistické značení

V České republice je nejdokonalejší značení turistických stezek. Stezky po českých lesích a horách jsou přehledné, dobře značené a každý smrtelník, který už byl někdy v lese nemá šanci se ztratit. Tento trend se začíná pozvolna objevovat i v Itálii a v Rakousku, jejichž turistické značení bylo velice zanedbané nebo nebylo vůbec. U nás je pomalu každý smrček pomalovaný zelenou, žlutou a modrou barvou a na každé lesní křižovatce jsou cedulky s počty kilometrů do cílové destinace. Hned vedle reklamního billboardu na pivo.