1. Koukáme na každou korunu a přepočítáváme

Ano, právě jsme zjistili, že na světě jsou státy, kde se neplatí naší korunou. Takže lovíme nejlepší kurzy a pak celou dovolenou přepočítáváme. Kolik euro stojí zmrzlina a kolik by za to bylo doma nanuků a piv. A vůbec, slamák si můžeš koupit až doma, mámo. Od Vietnamců v tržnici.

  1. Povyšujeme se a mluvíme česky

Právě jsme zjistili, že Chorvaté opravdu nemluví česky. Už se zdálo, že nám budou rozumět, ale nerozumějí. Ani když na ně budeme křičet. Ani když budeme artikulovat a kroutit zobákem jako sojka krmící mladé. Ten „debil“ na recepci vám nerozumí, přestože umí anglicky, německy, italsky, rusky a francouzsky. Ten „debil“ vám nerozumí proto, protože vy umíte akorát česky a pak znáte kousek slovenské hymny. Tak se na toho „debila“ fakt nepovyšujte. Trapný debil jste nejspíš vy.

  1. Všude už jsme byli dvakrát. I tam, kde je zákaz vstupu

Jsem Čech z Česka, všechno jsem už viděl minimálně dvakrát, ničeho se nebojím. Žádná cedulka se zákazem vstupu mě nerozhází. Protože já zásadně chodím tam, kam chci já. Že mě pak odsud táhne záchranka a já brečím, že budu platit výlohy, je věc druhá.

  1. Máte plzničku?

Nebo aspoň gambáček? Vy fakt máte jen to místní divné pivo? Ani v plechovce, jo? Jen tu pálenku s anýzem? Ježíš, mámo, nemaj plzeň. Já tu neusnu. Co tu budu dělat? Proč jsem nezůstal na chalupě, když mám ve sklepě tři plný basy…

  1. Burani s přetékajícím talířem

K večeři přijdeme jako burani. Jako burani jíme a jako burani si jdeme přidat. V noblesní restauraci nerespektujeme povinný dress code. Je horko i večer, takže přeci nevadí, když mi z plavek ještě kape voda. Hlavně se nažrat, když už je to all inclusive, že? Takže si na mastný talíř nakydáme třetí nášup a jdeme si mlaskat ke stolu. Že bychom dali servírce, co nám nosí pití, třeba spropitné? A není to v ceně? A kolik že to vlastně stojí korun, když je v centech? Mámo, ty nejsi ožralá z tý pálenky divný, přepočítáš to? A jsme zase u bodu číslo 1.