Po sametovém listopadu jsme se konečně mohli podívat i jinam do Evropy. Naše touha podívat se za hranice byla obrovská. Všichni jsme chtěli „tam ven“, a tak jsme cestovní kanceláře brali útokem.

Takže jsme si napekli řízky, zabalili je do alobalu, termosky jsme si naplnili kávou či čajem a jelo se (buď karosou a nebo vlastním autem). Nejdříve „frčely“ zájezdy jednodenní do Vídně a Berlína. Zde jsme jako splašení nakupovali vše, od elektroniky přes oblečení po potraviny. Uchvacoval nás ten svět venku. Ten výběr, ta kvalita, vše!

Od roku 2000 již tyto zájezdy nákupního charakteru nejsou tolik populární. Místo toho se začíná postupně jezdit k mořím – především do Chorvatska. A tam to známe všichni…

Vzpomenete si, kam jste po revoluci zavítali nejdříve?