Organizace pro lidská práva Amnesty International by se měla zamyslet a do svého programu zařadit i boj proti utlačování veganů (vegetariánů, frutariánů a dalších).

Být veganem totiž není vůbec legrace. Když už se do toho pustíte, máte pro sebe patřičné argumenty, kvůli kterým se vaše rty už nikdy nedotknou dobře prorostlého bůčku, tak se zákonitě začnete setkávat s podivnými pohledy ve svém okolí.

Jste prostě divný, ten nebo ta, co žere jen kytky, králičí potravu, listí, seno a další haha frky. Nám se totiž vůbec nelíbí, jak nám někteří dávají najevo, že jsme pro ně „jiné“. Jedním z míst, kde nám ale naprosto rozumí, je veganská restaurace LoVeg v pražské Nerudově ulici, což je pro nás útočiště, kde si můžeme postěžovat a ještě dostaneme výtečně najíst. Jinak nám pište na adresu redakce@extra.cz, odpovíme vám na cokoliv. A teď už si přečtěte, co musíme jako veganky pořád snášet.

1. A to myslíš jako vážně?

2. Taky jsem to zkoušel(a), ale nedá se to vydržet.

3. Fakt si nedáš ani tu omáčku, když ti z ní vyndám maso?

4. Tak pro jednou si trošičku masa můžeš dát, to se přece nic nestane…

5. A už jsi zhubla?

6. Není ti z toho špatně?

7. A to děláš kvůli zvířatům?

8. Fakt do toho kafe nechceš mléko?

9. Tak já ti udělám rybu.

10. Já kvůli tobě nebudu vařit dvě jídla, stejně je to kuře libové.

11. Vegani přece nemůžou jíst nic, jen zeleninu.

12. A co ti na to řekli rodiče?

13. A to nemůžeš ani smažák?

14. Proč???