Někdy vám přijde, že je většina velkých věcí jen dílem náhody, ale to něco nahoře, co nevíme, jak se to jmenuje a každý tomu říká jinak, je strašně chytrá věc, protože to uměla zařídit tak, že jakákoliv drobnost dokáže ovlivnit celý systém a celek.

Věci, které se navzájem ovlivňují, aniž by vás to napadlo do jakých až důsledků.

Většinu z nich samozřejmě znáte ze školy z hodin dějepisu, ale věděli jste třeba, jak moc důležitá je pro člověka tráva? Nebo proč musela ropa čekat v zemi tak dlouho a je to jen dobře?

1. Oheň

Podle vědců je naše planeta jediná ve známém vesmíru, kde může hořet oheň. Na jiných planetách je třeba láva nebo rozžhavené kovy či plyny, ale hoření ohně samo o sobě je unikátní jen pro Zemi. Jen díky hoření mohla vzniknout doba železná a nakonec i průmyslová revoluce, čili globalizace.

2. Tráva

Pro mnohé dneska strašně zbytečná věc, která je vhodná jen na hraní golfu a hezké okolí vašeho domu. Ale traviny udělaly z opice člověka. Během evoluce se změnily husté lesy v Africe na stepi a savany, stromy měly od sebe daleko větší rozestupy a bylo jich méně. Primáti v té době žijící v korunách stromů, kde bylo bezpečno, měli mezi sebou na jednom stromě méně místa a nemohli si přeskočit na jiné „obydlí“. Byli proto nuceni z korun slézt a začít chodit po stepích na větší vzdálenosti. Aby lépe viděli ve vysoké trávě a kontrolovali nebezpečí, evoluce je donutila postavit se vzpřímeně na dvě nohy. Tato teorie zvaná jako Out-of-Africa se dodnes považuje za vědecky nejpřijatelnější.

3. Trapné dějiny lidstva v pár minutách

Naše planeta existuje podle výpočtů nějaké 4 miliardy let. Abyste si dokázali lépe představit celé její dějiny a opravdu miniaturní význam člověka v její historii, myslete si, že by existovala pouhých 14 let. Pokud bychom převedli dějiny do tohoto času, dinosauři vyhynuli teprve před sedmi měsíci. Teprve před třemi týdny začal po planetě chodit pračlověk a průmyslová revoluce proběhla před šesti vteřinami.

4. Výjimka pěti kontinentů

Člověk je jediný tvor, který obývá všech pět kontinentů. „Rozprostřel“ se hlavně za doby ledové, kdy bylo možné přejít dnešní mořské úžiny a přirozené vodní hranice suchou nohou po ledu. Pak se tyto cesty zase uzavřely po roztání, hlavně Beringův průliv. Proto lidé z Eurasie přešli do Severní Ameriky po souši, zavřela se po nich voda a až do 15. století, kdy byla oficiálně objevena Amerika, o indiánech a tomto kontinentě nikdo nevěděl.

5. Za písmo může obilí

Blízký východ není v dnešním světě nic, co bychom zrovna dvakrát obdivovali, spíš se ho bojíme, ale je to kolébka základů civilizace. Jen díky tamním klimatickým podmínkám člověk došel k poznání, že tráva se dá i jíst. Do trávy totiž patří i obilniny a díky tomu, že pšenice a ječmen dozrávají ve stejnou dobu, museli si obyvatelé prvních primitivních zemědělských osad dělat zásoby a začít řešit, jak je rozdělit tak, aby s nimi vystačili na celý rok. Právě proto vzniklo první klínové písmo, které mělo systém a řád a nebylo jen změtí piktogramů.

6. Starověká megaměsta

Ve starověkém Sumeru bývala města, která se rovnala velikostí New Yorku. Protože čím víc lidí na jednom místě je potřeba zvládnout a narkmit a rozdělit jim obilí, tím nutněji je třeba někoho, kdo bude jednat za určitou skupinu žijící v určitém místě. A tak vznikla první vláda.

7. Vem kolo a koně a máš válku

Za dnešní válečné stroje vděčíme tomu, že Sumerové si dokázali ochočit koně a zrovna v tu chvíli vynalézt i kolo. Někoho chytrého pak napadlo to dát dohromady a na světě byl první válečný vůz.

8. Černé zlato jako zbytečná surovina

Lovci a sběrači právě z Blízkého východu v oblasti budoucí Mezopotámie už znali naftu. Ale byla pro ně příliš hořlavá, takže ji nechali být a nijak tuhle surovinu nevyužívali. Zůstala tedy v zemi až do té doby, kdy se člověk naučil ovládat stroje a k nim zdroje nafty potřeboval.

9. Za dnešní počítání vděčíme toulavému synkovi

Ital Leonardo Fibonacci jezdil často se svým otcem-obchodníkem do dnešního Alžírska, kde lelkoval na místních trzích, protože neměl přes den co dělat, a všiml si toho, že Arabové používají velmi jednoduchý systém dvanácti číslic, zatímco v Evropě se složitě počítalo římskými. Od místních kupců se je naučil používat a pak to ve 12. století naučil i zbytek Evropy.

10. Jak se Říman s Číňanem vzájemně neznali

Nejznámější starověká obchodní trasa vedoucí z Číny do Itálie zvaná Hedvábná stezka byla pro obchodníky tak náročná a dlouhá (asi 8000 km), že vědci mají dodnes za to, že se nikdy nemohl potkat Říman s Číňanem a vyměnit si zboží z ruky do ruky. Dělali to za ně arabští prostředníci. Tyhle dvě rasy tak o sobě nejspíš vůbec nevěděly. Když se pak ale po mnoha staletích potkaly, zrovna v době, kdy šla mohutná středomořská oblast – tedy centrum Evropy – do kopru, začal tam kolem 13. století řádit mor zavlečený čínskými a mongolskými válečníky, díky němu se „vyčistila“ téměř celá Evropa, což mělo za následek, že tenhle světadíl znovu povstal. V italské renesanci.