Jsme sice pány tvorstva, ale vůbec se tak nechováme. Ničíme si vlastní planetu, kašleme na ekologii, střílíme zvířata pro zábavu, děláme všude binec, milujeme ropu a umělotiny, a když nemilujeme umělotiny, zase milujeme pravou kůži.

Třeba krokodýlí. Nebo tulení či leopardí.

Když se něčeho bojíme, raději to zabijeme jako první, protože jsme vyspělejší a máme zbraně. A pak si to omlouváme sebeobranou. Mezi naše největší nepřátele patří paradoxně nejohroženější druhy, jako je třeba nosorožec. Nebo žralok. Jen proto, že má na náš vkus moc zubů a občas nám ukousne nohu. Přitom ale zrovna žraloci jsou tu stovky milionů let, už z dob prvohor, ale pak jsme museli přijít my a žraloky postavit do nezáviděníhodné situace.

Kupujeme si lístky do cirkusů a tak nějak je nám jedno, jak se tam se zvířaty nakládá. Stejně jako nepřemýšlíme nad tím, že tahle věc, co si mažeme na obličej, byla nejdříve testována na zvířatech. Nemáme povědomí o tom, kolik zvířat za jednu minutu uhyne, a ke svým domácím mazlíčkům, kteří nás milují, se chováme vpravdě ještě hůř než ta zvěř.

Vlastně počkat. Jako lidi.

Zvíře by toho nebylo nikdy schopno.