Jen těžko si někdo dokáže představit, co se dělo na palubě malajsijského letu MH17 ve čtvrtek odpoledne, kdy se někdo náhodou podíval třeba z okna a viděl, jak se k trupu boeingu blíží nezvyklá kovová věc.

Co muselo nastat v té chvíli, kdy letadlo roztrhla raketa země-vzduch. Co muselo nastat poté, kdy se boeing i s lidmi začal řítit k zemi. Nezbývá než doufat, že konec byl milosrdně rychlý a ve vteřině.

Na palubě bylo 298 lidí, z toho 80 dětí. S sebou měli na ukrácení letu oblíbené hračky a panenky, ostatní pasažéři zase oblíbené časopisy, fotky svých dětí, které na ně čekaly doma, svých blízkých a rodin, suvenýry a dárky.

Na poli u Doněcku se tyto věci v troskách letadla válejí jako strašlivá připomínka toho, že na 300 lidí zemřelo úplně zbytečně a kvůli nesmyslným bojům v cizí zemi, s nimiž ani neměli nic společného. Osudy lidí z letu MH17 dojímají celý svět. Je otázkou, zda dojímají i toho, kdo dal pokyn k odpálení rakety.